Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Srpen 2009

Léto snů V.

29. srpna 2009 v 23:04 | *Ridana |  Léto snů
Nechci slyšet žádná slova údivu. Píšu, dokud mám náladu a je čas. Jsem si jistá, že chuť pokračovat budu mít stále, ovšem toho volna za pár dní b
ude méně. Takže předpokládám, že další kapitoly se nedočkáte dřív, jak na Vánoce:D. Já vím, že bych to své nic už měla přestat kritizovat, ale já prostě nechápu, proč to píšu. A nejde mi do hlavy, jak to můžete číst. Nechápejte to špatně, já jsem za to velice ráda a nic mě nepotěší víc, jak vaše názory, ovšem já být na vašem místě, tak u téhle slátaniny nepřečtu ani nadpis, což by ani nešlo, jelikož žádný nemá, ale i tak. No, dobře tedy, konec kecání kravin, přeji krásné, ničím nerušené čtení. Já se musím klidit, jelikož už se všichni odebrali na kutě, takže ode mne se to očekává také. Dobrou noc, přátelé:)


28. srpna 2009

28. srpna 2009 v 15:54 | *Ridana |  Svěřuji se
Poslední dobou je mi vyčítána jedna věc. Pořád se o tom mluví, jako bych s tím měla něco udělat. Ale co když nechci? Možná bych měla začít od začátku. Do svých šesti let jsem byla jedináček. Veškerý svůj volný čas, jestli se tak dá nazývat čas po době strávené ve školce, jsem bývala s dědečkem. Jezdila s ním na cesty, venčila psa, jménem Heidi. Byl prý můj, ale copak může mít šestileté dítě psa? Ovšem, já ji zbožňovala i přes svou alergii. Po Vánocích odvezli maminku do porodnice, kde přišel na svět můj bratr. Teď jedenáctiletý. A i když se okamžitě stal miláčkem rodinky, pořád jsem někde byla na prvním místě já. U maminčinýho tatínka. Uvědomoval si, že teď už jeho dcera už nemá jedno dítě, ale dvě. Ovšem, tak nějak už to bylo dáno a nás dva nic nerozdělilo. A trvá to doteď. Je mi sedmnáct a přesto stavím na první místo ne nějakého kluka, ale svého dědečka. Víc, než mamčin názor mě zajímá jeho. Víc, než strachu, že zklamu rodinu, se bojím toho, že zklamu jeho. Samozřejmě, už se mi to párkrát povedlo. A bylo to, jako bych měla v srdci díru i když ten pocit trval pouhý den. Sám mi pak volal a omlouval se mi za svou reakci, což bylo směšné, protože tím, kdo by se plazil po kolenech a prosil o odpuštění jsem měla být já, ne on. Ale dál. Mému mladšímu sourozenci je teď jedenáct, jak už jsem řekla. Uvědomuje si některé věci víc a víc. Jedna z těch věcí je i vztah mezi dědou a mnou a mezi dědou a ním. Ne, že by ho děda neměl rád. Samozřejmě, má ho rád, jak má dědeček své vnuky mít rád může. Ale ke mně je to pořád něco víc. A bráška nesnese, když má jít babičce a dědovi spát, když jsem tam já. Cítí se zavrhnutý. Nechce jít na procházku se psy, protože jdu já. A tohle je mi vyčítáno. Že dědeček ihned ve všem počítá se mnou. Že napíše první mně, zda hcci jít ven a ne bratrovi, který o procházku s ním tolik stojí. Ale copak je to má vina? Mám se bránit jedinému člověku, se kterým mi je nejlíp, když bratr má výhody ve všem doma? Má všechno, nač si vzpomene. Jen ne procházku s dědou. Poslouchám nepříjemné narážky, musím ustupovat, musím vymýšlet plány, aby byl bratr spokojený, musím se vzdát výletu s prarodiči, aby mohl jet on a cítil se šťastný. On nechápe, že maminčini rodiče jsou můj život, můj domov. Jistě, i mamka je domov, ale pouze duševní. Dědeček s babičkou jsou fyzický i duševní. A mému bratrovi se to nelíbí. Brečí doma mamce v náruči, že mně má děda rád víc, že jsem u něj na prvním místě. A mamka jde pak za mnou, celé mi to vypráví a tváří se způsobem "Tak s tím něco dělej!". A co mám jako podle ní dělat? Na dědovu otázku, zda se nechci jít projít se psy, odpovědět: Ne, měl bys vzít bráchu, on bude spokojený.?A co moje spokojenost? Nemůžu se cítit alespoň hodinu denně dobře? Příjemně? Zatímco bratrovi se daří pořád? Nevnímá situaci doma, protože jeho se tak docela nedotýká, ale jakmile jdu s dědou, tak se naštve, zavře do pokoje a stěžuje si. Možná jse starší, možná bych měla ustoupit mladšímu sourozenci. Ale v tomhle případě neustoupím. Nenechám si vzít něco, co je mi nejdražší, něco, co jsem měla nejraději celý svůj život. Nikdy.

Léto snů IV.

27. srpna 2009 v 22:46 Léto snů
Je to tak dlouho, co jsem něco napsala! Ani se mi tomu nechce věřit, jak jsem tuhle činnost, nejoblíbenější, na jakou jsem kdy narazila, zanedbávala! Celé prázdniny jsem pouze psala do wordu a snažila se, aby nová povídka byla do konce volna hotová. Teď už vím, že to pravda nebyla, ale i tak se snažím. Ovšem ostatní povídky přehlížím, jak jen to jde. Pochybuju, že si tohle někdo přečete, protože většina se stejně bude muset vrátit k předešlým částím, jelikož už si děj pamatovat nebudou. Totiž děj... vždyť tam žádný není. Ale třeba bude, třeba se rozjedu a ke psaní se postavím, tak jak jsem se k němu stavěla dřívě:) Těm, co přece jen budou mít tu odvahu se ponořit do následujících řádků, přeji příjemné počteníčko a skvělou náladu při něm:)




27. srpna 2009

27. srpna 2009 v 14:45 | *Ridana |  Svěřuji se
Zdravím vás, teď už na novém blogu, který mi dal docela zabrat. Přestěhovat všechny články sem, přispůsobit vzhled k obrazu svému, ale také to, zda sem vůbec jít. No, mé rozhodnutí už znáte, uvidíme, jak se mi to tu povede, cestu zpět vždycky znát budu:)
Včera jsem si prohlížela svatební fotky maminčiných rodičů. Netušila jsem, že babička byla tak krásná. Dnes by strčila do kapsy většinu modelek, to mi věřte. Po té se mě dědeček ptal, kde se chci vdávat. Že mi svatbu prý udělá na Tesáku (rekrační místo kousek od Bystřice). Nechápal mé zděšení, ani jej obhajuji slovy: Vždyť tama jezdím každý ráno do školy, nemůžeš po mně chtít, abych se tam vdávala!
No, chápete to? To už bych mohla svatební hostinu udělat u nás na zahradě. Vyvinula se z toho debata, jako bych se měla za týden vdávat... Nakonec se naštval a raději už nic neříkal. Stejně bych ho svými argumenty převálcovala, vím to:D
Jinak, jsem ráda, že jsem o prázdninách byla pryč a ne doma. Unudila bych se! Díkybohu za Turecko (jen v některých směrech, ovšem) a taky za Prahu. Kdybych mohla na víkend někam vypadnout, jedu okamžitě.
Vypadá to, že mamka jde do plavek... Jenže v rybníku nám poněkud zežloutla voda (takže už je to opravdový rybník), takže když nám bude horko, musíme se postříkat vodou z hadice (pokud nechceme, aby nám na kůži vyrostly šupiny), takže já se také louřím, hezký den, přátelé:)

Opravdu???!

25. srpna 2009 v 20:46 Zajímám se



Lek :D

25. srpna 2009 v 20:46 Zajímám se



Sýr?

25. srpna 2009 v 20:45 Zajímám se
Jen tak brouzdám po internetu, hledajíc nějaké ty avatary a byla jsem zavedena na jednu stránku, kde jich je spousta, stejně jako ikon, wallů a kdoví čeho ještě. No, zdá se, že vlna Stmívání se dostala už opravdu všude, jelikož jsem tam objevila vážně zajímavou fotku, kvůli které jsem i byla nucena založit tuhle rubriku:)


Divoška (Wild Child)

25. srpna 2009 v 20:44 Čtu a sleduji
Popis:Šestnáctiletá Poppy Moore (Emma Roberts - Nancy Drew: Záhada v Hollywoodu) je rozmazlená a nevychovaná puberťačka z LA, která si užívá života v neskutečném přepychu. Po jedné velkolepé party s hrozivým koncem ji však její otec posílá do anglické internátní školy, aby se tu odnaučila špatným návykům. Poppy nemá jiné přání, než odsud uniknout, ale při své snaze o vyloučení ze školy tahle americká princezna naráží na silné soupeře: britské dívky a učitele, kteří nemají pro její rozmazlené způsoby žádné pochopení. Poppy si konečně uvědomuje, že takhle se ze školy nedostane a s pomocí svých nových přátel a spolubydlících vymyslí dokonalý plán útěku. Na obzoru se však objevují i důvody, proč zůstat…
Můj názor: Film se mi líbil, mám ráda romantické komedie a tohle je přesně ten typ filmu, na který se ráda dívám, když potřebuji zabít čas a na čtení nemám náladu (ano, i to se stává, dámy a pánové:)). Emma vypadá jako dobrá herečka, myslím, že se jí, stejně, jako její tetě, bude dařit:) Doporučuji ke shlédnutí, stojí za to :)

Román pro dívky - Petra Vaisová

25. srpna 2009 v 20:44 Čtu a sleduji
Kniha vypráví o partě přátel, o jejich láskách a zklamáních, o pronikání do složitého, ne vždy přátelského světa v době dospívání. Zdánlivě nesourodá parta kamarádů drží za všech okolností při sobě. Parta je jejich útočiště a přístav, kam se lze uchýlit před nespravedlností světa. Každý z členů party se však potýká s velkými osobními starostmi a problémy. Přetrvá jejich přátelství i nadále? Čtenáře jistě bude zajímat, jak dnešní teenageři prožívají svá první citová vzplanutí, jaké jsou jejich touhy, představy a přání. Kam až si dovolí zajít v jejich naplňování? Vědí, kde končí hranice, kterou již nelze překročit? Dokážou překonat nespočetné nástrahy, které jim dospívání přinese? Na všechny tyto otázky odpoví čtenářům kniha Petry Vaisové Román pro dívky. - SVĚT TEENAGERŮ - PRVNÍ LÁSKY A ZKLAMÁNÍ - SÍLA PŘÁTELSTVÍ - ŠIKANA - MEZIGENERAČNÍ VZTAHY
Můj názor: Pohodová knížka, tak akorát na cesty tramvají a na chvíle, které potřebujete zabít. Nijak zvlášť úžasná, ale taky žádný propadák. Kdo má chuť a zrovna nic jiného číst nechce, jen a´t si k tomu sedne a uvidí sám... Takže můj názor je takový... no neutrální... :)

Válka nevěst

25. srpna 2009 v 20:44 Čtu a sleduji
Ema a Liv jsou kamarádky od dětství, vyrůstaly spolu, sdílely holčičí tajemství, radovaly se, smutnily a spolu si také hrály na svatbu. Od té doby uplynulo pár let. Obě dvě vyrostly a nyní jsou dospělé, mají stálé partnery, společné kamarádky a zůstal jim i dětský sen o té nejideálnější svatbě, který společně vysnily. Ema je učitelkou na základní škole, je milá, mírná, trochu neprůbojná a snadno sebou nechá manipulovat. Liv je jejím pravým opakem, je rázná, nedočkavá, netrpělivá, ambiciózní a pracuje jako právnička ve velké advokátní firmě. Obě dvě mají přítele a přemýšlejí o posunutí vztahu do další úrovně a jsou štěstím bez sebe, když je v rozmezí několika dní partneři požádají o ruku. Všechno se jim najednou zdá báječné, konečně se jim má splnit dětský sen a mají zažít to, v čem vidí jeden z nejradostnějších okamžiků v životě ženy. Rozhodnou se plánovat vše společně, svatby budou v rozmezí několika týdnů a je přeci jasné, že jedna půjde druhé za svědkyni. Pak se však stane ta strašlivá věc. Ve svatební agentuře omylem přiřadí oběma budoucím nevěstám termín na stejný den a obřad na stejné místo.
Je jasné, že pokud se obě svatby mají vydařit co nejlépe, jedna z nevěst bude muset ustoupit a vdát se později. Jenže ve vysněném hotelu Plaza, který jim oběma zarezervovala agentura, mají další volný termín až napřesrok. A vdát se jinde než v hotelu Plaza? Nepřichází v úvahu. Ani jedna z přítelkyň najednou nechce ustoupit. Namísto podpory se začnou brát za sokyně a rozjedou neuvěřitelný kolotoč naschválů, sabotáží a aktivit směřujících k tomu, aby jejich svatba byla ta lepší. Přetahují si navzájem muzikanty, posílají si pod jinými jmény sladkosti, aby se ta druhá nevešla do svatebních šatů, v kadeřnictví a salonech krásy si vyměňují tónovací barvy a každá další akce odstartuje ještě důraznější reakci. Skrze vnější pozlátko jim oběma uniká to podstatné, a navíc začínají postrádat jedna druhou. Podaří se jim dát celou situaci do pořádku dřív, než bude definitivně pozdě?

Milionář z chatrče

25. srpna 2009 v 20:43 Čtu a sleduji
Hlavní hrdina, mladík Jamal Malik (Dev Patel), sedí v televizním studiu naproti moderátorovi indické verze soutěže Chcete být milionářem a čeká na poslední otázku, která jej dělí od pohádkové výhry 20 miliónů rupií. Ještě před nedávnou chvílí byl chlapcem z bombajského slumu, chlapcem, který se narodil do světa bez budoucnosti, do světa nám nepředstavitelné bídy.
Jak se kluk z ulice dokázal dostat tam, kam se nedostali ani hoši z lepších rodin ani učenci s několika tituly v kapse? Odpovědi na tyto otázky bude z Jamala tahat někdo mnohem méně příjemný než televizní moderátor. Před poslední otázkou má Jamal pouze jeden den na to, aby se připravil. Bohužel mu tuto přípravu ztrpčují policejní vyšetřovatelé, kteří ctí presumpci viny a snaží se i s použitím brutální síly získat od Jamala odpověď na klíčovou otázku: Jakým podvodem se dostal krůček od pohádkového bohatství.
Jamal vypráví svůj životní příběh, ze kterého vyšetřující policisté pochopí, proč zná odpovědi na všechny ty záludné soutěžní otázky. A také se dozvědí, že Jamal má i další důvody k účasti ve slavné televizní soutěži než je jen pouhá vidina hromady peněz: například snaha nalézt ztracenou lásku.
Můj názor: Kdyby mi kamarádka neřekla, kdy tenhle film u nás dávají, asi bych šanci vidět jej zaspala. Díky bohu, že mi to řekla. Úžasný film. Právem získal oscara a jde vidět, že ve skvělém filmu nemusí hrát hvězdy, jako je Angelina Jolie a jí podobní. Můžou to být obyčejn lidé, který ke slávě přišli, jako slepí k houslím. A o to je příběh více zajímavý. To, že ten malý chlapec opravdu žije v chudobě a jeho otec jej chtěl prodat, příběhu dodává tu jiskru. Jako málo filmů mě právě tenhle donutil během jeho děje přemýšlet. My, kteří denně sedíme u počítače, stěžujeme si na to, že máme pomalý internet, že v televizi nejde žádný hezký film, stěžujeme si na to,co oni nikdy neměli. Na to, na co někteří z nich si nikdy stěžovat nebudou. Milionář z chatrče mi otevřel oči, nevím, jestli to udělal u více lidí nebo jestli to pomůže. Ale někdy stačí i pouhé vědomí, že něco děláme špatně. Nevím, zda se mi více líbil Benjamin Button, možná ano, protože nebyl tak pravdivý. Vlastně nebyl pravdivý vůbec. Fantazie je lepší, než-li pravda, ale někdy se holt musíme pravdě postavit a já to udělala včera večer... načež jsem pak parádně zmokla, po deseti minutách už se ani kalužím nevyhýbala, ale to patří spíše do deníku, než do kultury:)









Rozbřesk - Stephenie Meyer

25. srpna 2009 v 20:43 Čtu a sleduji
Být bezvýhradně a neodvolatelně zamilovaná do upíra je pro Bellu Swanovou splněným snem a zároveň noční můrou, jež se nebezpečně propletá s realitou. Bellu, zmítanou prudkou vášní k upírovi Edwardu Cullenovi a zároveň upřímnou náklonností k vlkodlakovi Jacobu Blackovi, čeká bouřlivý rok plný pokušení a ztrát. V něm se musí s konečnou platností rozhodnout, zda vstoupí do temného, ale lákavého světa nesmrtelných, nebo zda bude žít plnohodnotným lidským životem. Nevyhnutelnost tohoto rozhodnutí se vine celým Belliným příběhem jako červená nit, na níž visí osudy obou kmenů. A jakmile se Bella rozhodne, dojde k celému řetězu nečekaných událostí, jež mohou mít nedozírné následky. Budou vlákna Bellina života - objevená ve STMÍVÁNÍ a poté roztřepená a potrhaná v NOVÉM MĚSÍCI a ZATMĚNÍ - zničena v okamžiku, kdy se zdá, že se opět zahojí a spojí dohromady…?

Rozpoutala se bitva uvnitř mého těla - moje uhánějící srdce závodilo s útočícím ohněm. Oba prohrávaly. Oheň měl na kahánku, protože strávil všechno hořlavé; mé srdce klusalo ke svému poslednímu úderu. Oheň se stáhl, s konečným, nesnesitelným vzedmutím se soustředil uvnitř toho posledního lidského orgánu. Po vzedmutí následoval hluboký, dutě znějící úder. Srdce mi dvakrát poskočilo a pak ještě jednou tiše udeřilo. Nebylo slyšet žádný zvuk. Žádný dech. Ani můj. Nepřítomnost bolesti byla v tu chvíli jediné, co jsem dokázala chápat. A pak jsem otevřela oči a úžasu se podívala nad sebe.

A pak rozpačitě přestoupil z nohy na nohu. Odklonil se ode mě. Zírala jsem mu do obličeje, zmatená a vystrašená jeho odmítnutím.
"Ehm... opatrně, Bello. Au."

"Uteč, dokud ještě můžeš," pohrozila jsem mu.
"No tak, Bells! Nessie mě má taky ráda," bránil se.
Ztuhla jsem. Přestala dýchat. Za mnou všechno ztichlo, nikdo úzkostí ani nedutal.
"Jak... jsi jí to řekl?"
Jacob ustoupil ještě o krok a zatvářil se provinile. "No," zamumlal, "to jméno, cos jí vymyslela, se špatně vyslovuje, a -"
"Tak jsi překřtil moji dceru podle lochneské příšery?" zaječela jsem.

Můj názor: Poslední větu jsem dočetla asi před deseti minutami a... jsem strašně ráda, že to všechno dopadlo tak, jak to dopadlo. V duchu jsem přemítala, že když HP měl dobrý konec, štěstí nebude stát při mně a tahle sága dobře neskončí. Kupodivu skončilo :D. Díky škole jsem Rozbřesk četla déle, než jsem měla v plánu. Ale ke konci už jsem se tak bála, že jsem to četla strašně pomalu:D. Mrzel mě odchod Alice, ale myslela jsem si, že se vrátí. Jsem ráda, že se Rose a Bella spřátelily, nebylo by fajn, kdyby se pořád vraždily pohledy. Takže s celkovým vývojem příběhu jsem nadmíru spokojená. Akorát se mi nelíbí jméno Renesmé. A nejvíce jsem se zažrala do části, která byla vyprávěná z pohledu Jakea. Byla to příjemná změna a opravdu mě nadchla. Teď už můžu jen doufat, že vyjde Půlnoční slunce xD.
Citáty, výše uvedené, jsou ty, které se mi z knihy nejvíce líbily a taky ty, které jsem si zapamatovala.

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (The Curious Case Of Benjamin Button)

25. srpna 2009 v 20:42 Čtu a sleduji
"Životu lze porozumět jen zpětně, ale musí se žít kupředu." Život Benjamina Buttona (Brad Pitt) byl podivuhodný už od samého začátku. Na konci 1. světové války, kdy se narodil, našli malého Benjamina na schodech manželé černé pleti a tvora, ne nepodobnému miminu, se ujali. Doktor konstatoval, že tahle zvláštní bytost velikosti novorozeněte je veskutečnosti osmdesátiletý stařec. Zatímco všichni očekávali, že Benjamin bude stárnout dál a nakonec zemře, on mládl. Okolo jeho sedmi let, se setkává s malou Daisy (Cate Blanchett), se kterou se spřátelí. Jak už to tak bývá, Daisy se stane jeho osudovou láskou, ke které se opakovaně a rád vrací v průběhu jeho dobrodružného života...
Můj názor: Nádherný, romantický, ale smutný film, který mě naprosto uchvátil jak svým dějem tak i výkonem herců. Obzvláště Brada Pitta. Zastávám ten názor, že je hezký, ale doposud jsem moc filmů s ním neviděla, abych posoudila, jestli se mi líbí, jak hraje nebo ne. Teď vím, že se mi líbí jak hraje, protože podle mého podal roli benjamina naprosto úchvatně.
Oči od plátna jsem neodtrhla ani na chvíli, abych nepřišla ani o jediný okamžik... Film splnil mé očekávání, strašně jsem se na něj těšila a čekání se vyplatilo:)

Karibská plavba-Rachel Hawthorneová

25. srpna 2009 v 20:42 Čtu a sleduji
Příběh vypráví o dívce jménem Lindsay, která s rodiči odjíždí na jejich svatební cestu. Jede bez své nejlepší přítelkyně Julie a na lodi Okouzlení potkává další dívku, Brooke. Setkávají se s mnoha kluky, ale žádný z nich se nehodí pro Lindsayin "letní flirt". Ale o co opravdu nestojí, je, aby ji kmotřenec jejího nového otčíma hlídal. Když ale potká neuvěřitelného fešáka Ryana, snaží se sama sobě namluvit, že o ni nemá zájem a že se jen snaží být milý.
Pro všechny, kteří mají slabost pro romantické příběhy s trochou humoru a hledají to pravé letní čtení.
Můj názor: Já mám prostě ráda romantiku a dnes jsem se potřebovala uvolnit. Zapomenout na všechny kolem, na poslední dny, které byly chvílemi zlé a chvílemi ty nejkrásnější, jaké jsem si mohla přát. Tahle knížka mi v tom pomohla a já ji držela zuby nehty, divím se, že jsem šla obědvat. Z tohohle jasně plyne, že kdo si chce vyrzit na dovolenou v tomhle protivným počasí, co vládne venku, ale nemá na to správné prostředky, stačí si vzít tenhle příběh do rukou a během chvíle se ocitne na lodi, která pluje napříč Karibikem:)

Letopisy Narnie: Čarodějův synovec - C. S. Lewis

25. srpna 2009 v 20:42 Čtu a sleduji
Dobrodružství začíná. Narnie… kde žijí mluvící zvířata… kde číhá zlá čarodějnice… kde se chystá zrození nového světa. Podivínský strýc pošle svého synovce Digoryho a jeho kamarádku PolIy objevovat jiné světy, do kterých si sám netroufá vstoupit. Oba kamarádi se musejí hodně ohánět, aby unikli nástrahám, které jim přichystá zlá čarodějnice Jadis. Jenže nebýt toho, nikdy by se nesetkali s bájným lvem Aslanem a neviděli by zrození nového světa jménem Narnie - a v Narnii je možné všechno...
Můj názor: Hezká knížka:) Mám v plánu si přečíst všechny díly a čím jiným zažít, než tím prvním? Zabavila jsem se dvě odpoledne a rozhodně si neztěžuji:) Dobrodružství, magie, fantazie, to je prostě moje.

Eldest - Christopher Paolini

25. srpna 2009 v 20:41 Čtu a sleduji
Šíří se temnota...

přichází beznaděj...


vládne zlo
Eragon s dračicí Safirou právě zachránili vzbouřence před zkázou, kterou jim s pomocí zlovolných sil přichystal král Galbatorix, krutý vládce království. Teď musí Eragon cestovat do elfského města Ellesméry, aby podstoupil výcvik v kouzlení a boji, životně důležitých dovednostech Dračího jezdce. Čeká je jedinečná cesta, na níž poznává úžasná místa i lidi. Každý den přináší nové dobrodružství. Ale Eragonovu mysl stále sužuje zmatek a nejistota, komu může věřit.
Mezitím jeho bratranec Roran musí vybojovat jinou bitvu doma v Carvahallu - takovou, která dostává Eragona do ještě většího nebezpečí.
Zardousí nakonec králova temná ruka veškerý vzdor? Moýná ji neunikne ani sám Eragon...
Můj názor:
Možná je to tím, že jsem knihu četla tak strašně dlouho. Necelý rok, ale vychutnávala jsem si ji do poslední kapky. Jednou se mi chtělo číst, podruhé zase ne. Ale dočetla jsem příběh Eragona a Safiry jedním dechem. Zrovna dnes, po všech těch dnech, kdy jsem potřebovala vypnout. Ocitla jsem se v bitvě mezi Královstvím a Vardeny a snažila se pochopit mysl Murtagha, když na Eragonově krku přidržoval čepel meče. Nemohla jsem si představit nic lepšího, jak utéct z tohoto světa.

P.S. Miluji tě

25. srpna 2009 v 20:40 Čtu a sleduji
Holly Kennedy je krásná a chytrá a je provdána za lásku svého života - Gerryho. Když však Gerry náhle zemře, ztratí i Holly chuť žít. Jediný člověk, který jí může pomoci, tu již bohužel není. Nikdo nezná Holly lépe než Gerry. Takže to, co nachystal ještě před smrtí, se zdá jako dobrý plán. Před tím, než Gerry zemřel, napsal Holly několik dopisů, které jí mají provázet nejen v jejím smutku, ale také ve znovuobjevování sebe sama. První vzkaz dorazí v den Hollyiných 30. narozenin ve formě dortu a k jejímu zděšení i nahrané magnetofonové pásky, kde jí Gerry nabádá, aby si vyšla ven a slavila. Během následujících týdnů a měsíců přichází neobvyklým způsobem další dopisy, každý z nich ji posílá do nového dobrodružství a každý také končí slovy: P.S. Miluji Tě. Hollyina matka a její nejlepší kamarádky, Sharon a Denise, se začínají obávat, že Gerryho dopisy drží Holly stále připoutanou k minulosti, ale ve skutečnosti ji posouvají dál směrem k nové budoucnosti.
Můj názor: Úžasný film. Žádné střílení, odpočinkový, chvílemi vtipný. U tohohle vás přestane bolet hlava z přeplněné tramvaje, zadýchaného autobusu, špinavého vlaku a neustále mluvících učitelů:)