Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

12. října 2008

25. srpna 2009 v 14:35
Budeme pokračovat v popisu jednoho z dalších nezajímavých dnů, co vy na to? Já bych byla pro, jelikož povídka, jednorázovka, kterou mám uloženou v notebooku, je naprosto hrozná a já si nemíním kazit pověst ještě více, než už ji zkaženou mám.
Taky se vám stává, že jste třeba šest dní v pohodě, snažíte se držet lidi kolem sebe nad vodou a sedmý den do té vody spadnete? A ta voda je tam ledová, že si myslíte, že už se nevynoříte a svým blízkým už můžete věnovat maximálně své myšlenky? jestli jste tohle nebo něco podobného ještě nezažili, závidím vám a máte můj velký obdiv.
U mně snaha dát všechno do pořádku, uklidňovat, starat se trvala celý týden, celých pět dní. Ne šest, ale pět... A já teď zrovna nemám, komu ych se svěřila, jelikož mamka je zrovna ten člověk, který potřebuje uklidnit ze všech nejvíc. Takže v sobě všechno dusím a pokouším se to hodit alespoň sem. Na chvíli mě zaplavuje pocit úlevy, pak zase utíká a já jsem tam, kde jsem byla. Na začátku. A nemám tušení, zda zvládnu další dlouho cestu v podobě dalších pěti dní, o víkendu se můžu sesypat, ale až o víkendu...
Jestli někdo nechápe mou situaci snad mu pomůžu tím, když řeknu, že jsem se rozhodla dát si na rozmyšlenou a na celkové zlepšení věcí asi tak měsíc a pokud to bude stejné, nejedu na rodinnou dovolenou, i když ji máme strávit v Řecku. Ne, za tohle mi všechny ty pocity, slzy, promlčené dny a odporné myšlenky vážně nestojí.
Připadám si děsně hloupě.
Jako nějaká blogařka s ulítlou adresou, která si stěžuje na svět den co den, dodává článku šťávu ufňukanýma smajlíkama a o opravdovým světe nemá potuchy.
Doufám, že mi tyhle články odpustíte, že sem budete stále chodit. já se z tohohle zase dostanu, vím to, ale teď prostě nejsem schopna na nic myslet, jen jak ze všeho ven, abych pravdu řekla, smích je mi cizí a samota asi nejbližší společnice.... Omlouvám se...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama