Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

15. února 2009

25. srpna 2009 v 14:58 |  Svěřuji se
Když se prostě jedna věc zdá být v pohodě, začne mi vadit druhá. Ta druhá věc nese jméno bratr. Začíná mít tady v tomhle domě větší a větší vládu. Nejspíše by bylo lepší začít úplně od začátku. Jak jsem psala, naši i s bratrem byli v Ostravě. Vrátili se domů a bráška měl na hlavě novou kšiltovku a v ruce hru na PSP. Hru si jistě zaplatil sám, ale s tou kšiltovku si tak jistá nejsem. Dobře, tohle bych ještě brala, proč si nekoupit něco pro radost? Večer si naši naplánovali, že pojedou do Zlína na Líbáš jako bůh. A já jsem jim měla zarezervovat lístky. No a jak jsem si prohlížela program, LJB dávali v 19:00 a v 19:15 dávala Podivuhodný případ Benjamina Buttona. Tak jsem to mamce řekla, přičemž ona ví, jak moc bych ten film chtěla vidět. A ona mi na to řekla, že brácha nepůjde k babičce, když děda není doma. Takže z toho plynulo, že s ním musím být doma já. Proč by to k sakru jeden večer nevydržel? Musí být všechno podle něj? Na tuhle otázku už dlouho znám odpověď; ano, musí. Neměla jsem daleko k slzám. Až do desíti jsem čekala doma, dokud se nevrátili, plní nadšení a já mohla sama k babičce odejít. A až tam jsem se rozbrečela. Protože tohle nebylo poprvé, co se vše udělalo tak, jak to vyhovuje bratrovi. Byl čtvrtek tohohle týdne a já v pátek měla jít k zubařce. Vždycky jsem vysrtesovaná až na půdu a tento den nebyl vyjímkou. A tak mamka navrhla, že bychom mohly zajít jen spolu do restarace. Já byla strašně ráda, protože už jsme dlouho někde nebyly samy. Tata měl odejít na fotbal a Robiš by šel k babičce. A právě v tomhle se opět objevil háček. Děda nebyl doma. A brácha prostě řekl, že nikam nepůjde. Tím pádem vše spadlo i pro nás. Byla jsem děsně naštvaná. A tak jsem se o hodiunu později sbalila a šla k babičce. Aby jste rozumněli, já tam spávám každý den, jednak z dovůdu, abych ráno doma nikoho nebudila, protože babička přes týden vstává stejně jako já a taky proto, že doma se o výkendu zase nevyspím já. Je tady od sedmi humbuk jak ve veřejné tělocvičně. A když jsem přišla k babičce, zeptala se mě, proč nepřišel bratr. A tak říkám, že přece děda není doma, jenže on byl v kuchyni, kde jsem ho neviděla a babička odpověděla, že asi o deset minut později volala nazpět, že je už doma, takže batr může vklidu přijít. A myslíte, že se někdo obtěžoval mi to říct? Ne. A proč? To mi zůstává záhadou. Dnes, když se tata rozhodl projít se psem, přičemž ty jeho procházky jsou opravdu tak na dvě hodiny nejméně a když byl brácha s nějakým kamarádem u nás vpokoji, navrhla mamka, že si můžeme pustit Stmívání. Opět ve mě vybuchlo nadšení, protože to znamenalo, že si spolu sedmem k televizi a budeme si povídat. Do půl hodiny se tata oblékl a opravdu šel ven. Do pěti minut přišel do obýváku brácha, že kámoš už odešel. Sedl si na sedačku a zadíval se na televizi. Co to znamenalo? Že máme po filmu, jelikož je s titulkama a pádem on se na to dívat nebude. Takže zase všechno ztroskotalo díky němu. Možná víte o akci, kterou pořádá pojišťovna, že vám zaplatí bezpečností výbavu nutnou pro jakkýkoliv sport. Brácha tu svoji možnost využil, myslím, v létě a teď si naši uvědomili, že jsem tu ještě já. A že já výbavu žádnou nepořebuju. Ne, nepotřebuju, ale proč si nenakoupit oblečení a nechat si napsat paragon na nějakou helmu nebo tak? Ne, prostě nemůžu. Takže peníze šly do kapsy bráchovi, který si koupil helmu na kolo či co. Ještě mu přijdou peníze za zlomenou nohu, takže opět další finance pro 11 letýho kluka. Asi vyšiluju úplně zybtečně, ale mě už to připadá strašně moc. Nechci nikomu nic upírat, ale proč někdo něco v tom případě upírá mně? Proč jsem nemohla jít dokina? Kdy já se s tatou, když má tohle období, dostanu do kina? Za rok? A proč by tam se mnou jezdil? Přecem i to nebude platit! Takže, kdž byla možnost, já musela být doma. Proč si nemůžu koupit něco na sebe, když poslední novou věc jsem dostala na Vánoce? Proč si nemůžu vybrat obyčejný tričko za tři stovky? Protože nemám peníze a brigádu bych časově nejspíše nezvládala. Takže toť vše kolem mé špatné nálady, která je určitě vyvolána pubertálním obdobím, nezakládá se na pravdě a všechno příliš zveličuju na to, aby mi někdo přiznal bod. Omlouvám se za chyby. 16:41 - Teď přišel brácha s tím, že si jde objednávat polštář. Co na to říct?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama