Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

2. ledna 2009

25. srpna 2009 v 14:53 |  Svěřuji se
Budete se možná divit, ale až dnes poprvé píšu 2009. Ale zase tak moc to k údivu není. Vždyť je teprve 2. ledna.
Možná jsem čekala, že se něco změní. Ne, snad jsem v to doufala. A nepomohlo to. Nečekaně. Vlastně je zbytečný si něco přát. Mluvit o tom také, předpokládám. Stejně už všichni víte, že se tady zmiňuju o něm. Takže nač znovu popisovat stále stejné situace?
Bojím se úplně všeho, co mě čeká. Škola, příchod domů. Že něco udělám, co podle něj nebylo správné. Že se zatvářím jinak, než podle jeho gusta. A když už mluvím o škole. Uvažovala jsem o přestupu. Víc, než kdykoliv dřív. Nevím, jak bych pomohla a snad by státní škola byla lepší. I jednu starost méně. Pro mamku. O jedno trápení navíc pro mně. Ale na mně tady nezáleží. Už od začátku ne. Se mnou nemá problém, řekl. On se mnou možná ne, já s ním
ano. Velký. Kéž by se mamka odvázala a my odešli. To by byl klid. Ale o tom si mlžu nechat jen zdát. Nejhorší je, že znám důvod proč nechce odejít. Kvůli domu. Že prý bychom to my tři zvládli. Ale to tady má ráda. Já to tady nenávidím a zároveň mám svým způsobem ráda. Ale všechno je lepší, než tenhle...teror. Udělala bych vážně cokoliv. Klidně bych zahodila všechno, co mám. Odešla ze školy a šla na státní. Na nějakou prodavačku, cokoliv. Jen odejít odsud. Být bez něj. Sami tři.
Ale tohle všechno je tlachání o ničem. Naprosto zbytečné. Můžu to tady psát, vás to bude unavovat a přestanete tohle číst. Pár lidí si řekne, že jsem sobec a že tohle má v rodině každý druhý. Ať si má. aždý se s tím vypořádavá jinak. Já takhle.
Už o tom nemůžu mluvit ani s dědou. Máme zakázané s ním o tom mluvit. Od teď nebude nic vědět. A začne přetvařování. Už zase před dalším člověkem. Ale já to jednou nezvládnu a složím se. Před těmi, před kterými musím být zticha.
Bylo strašné, když jsem dneska s dědou byla venku. Řekl něco na tenhle způsob: "Už máte doma klid, co? To je zase na chvíli." Nemohla jsem mu říct: "Víš, oni se Včera v noci zase pohádali." A nemohla jsem si s ním o tom popovídat. Rozebrat. Zanadávat si s někým, kdo ho zná tak dobře, jako já. Ne-li víc.
Opravdu by mě zajímalo, kdy tohle skončí. Přece se musí někde objevit slunce, ne? Nic není napořád. Ani tohle, ne? Nebo snad ano? Nevěřím. Někdo musí říct "STOP" a tohle období skončí. Už aby to bylo.
Dobře. Konec Tohohle mluvení o ničem.

Dnes jsem byla venku s dědou, jak už jsem se zmiňovala. Je úžasné sledovat, jak své štěně zbožňuje. Byl stále tak veselý, jakoby z něj opadlou všechno nepříjemné. Chtěla bych ho takhle vídat stále. Měla jsem s sebou i foťák a mám pár skvělých fotek, na kterých s Aaronem je. Dobrých deset minut potom stál a prohlížel si je. Vytýkal pár pejskových chyb a nezapomněl podotknout jeho přednosti. Byla to vážně perfektní procházka. Odpočinutí ode všeho.

Večer budu sama. Bratr jde k babičce, kde bude i sestřenice a tím pádem tam už není místo. Ch jo... Naši jdou ke známým a bůhví, kdy se vrátí. Co bude až se vrátí...
Možná bych mohla být u taťky. Ale mamka by to brala jako "podraz."
Už musím jít. Mějte se krásně a přeji vám lépe strávené dny, než budu mít já:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama