Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

28. srpna 2009

28. srpna 2009 v 15:54 | *Ridana |  Svěřuji se
Poslední dobou je mi vyčítána jedna věc. Pořád se o tom mluví, jako bych s tím měla něco udělat. Ale co když nechci? Možná bych měla začít od začátku. Do svých šesti let jsem byla jedináček. Veškerý svůj volný čas, jestli se tak dá nazývat čas po době strávené ve školce, jsem bývala s dědečkem. Jezdila s ním na cesty, venčila psa, jménem Heidi. Byl prý můj, ale copak může mít šestileté dítě psa? Ovšem, já ji zbožňovala i přes svou alergii. Po Vánocích odvezli maminku do porodnice, kde přišel na svět můj bratr. Teď jedenáctiletý. A i když se okamžitě stal miláčkem rodinky, pořád jsem někde byla na prvním místě já. U maminčinýho tatínka. Uvědomoval si, že teď už jeho dcera už nemá jedno dítě, ale dvě. Ovšem, tak nějak už to bylo dáno a nás dva nic nerozdělilo. A trvá to doteď. Je mi sedmnáct a přesto stavím na první místo ne nějakého kluka, ale svého dědečka. Víc, než mamčin názor mě zajímá jeho. Víc, než strachu, že zklamu rodinu, se bojím toho, že zklamu jeho. Samozřejmě, už se mi to párkrát povedlo. A bylo to, jako bych měla v srdci díru i když ten pocit trval pouhý den. Sám mi pak volal a omlouval se mi za svou reakci, což bylo směšné, protože tím, kdo by se plazil po kolenech a prosil o odpuštění jsem měla být já, ne on. Ale dál. Mému mladšímu sourozenci je teď jedenáct, jak už jsem řekla. Uvědomuje si některé věci víc a víc. Jedna z těch věcí je i vztah mezi dědou a mnou a mezi dědou a ním. Ne, že by ho děda neměl rád. Samozřejmě, má ho rád, jak má dědeček své vnuky mít rád může. Ale ke mně je to pořád něco víc. A bráška nesnese, když má jít babičce a dědovi spát, když jsem tam já. Cítí se zavrhnutý. Nechce jít na procházku se psy, protože jdu já. A tohle je mi vyčítáno. Že dědeček ihned ve všem počítá se mnou. Že napíše první mně, zda hcci jít ven a ne bratrovi, který o procházku s ním tolik stojí. Ale copak je to má vina? Mám se bránit jedinému člověku, se kterým mi je nejlíp, když bratr má výhody ve všem doma? Má všechno, nač si vzpomene. Jen ne procházku s dědou. Poslouchám nepříjemné narážky, musím ustupovat, musím vymýšlet plány, aby byl bratr spokojený, musím se vzdát výletu s prarodiči, aby mohl jet on a cítil se šťastný. On nechápe, že maminčini rodiče jsou můj život, můj domov. Jistě, i mamka je domov, ale pouze duševní. Dědeček s babičkou jsou fyzický i duševní. A mému bratrovi se to nelíbí. Brečí doma mamce v náruči, že mně má děda rád víc, že jsem u něj na prvním místě. A mamka jde pak za mnou, celé mi to vypráví a tváří se způsobem "Tak s tím něco dělej!". A co mám jako podle ní dělat? Na dědovu otázku, zda se nechci jít projít se psy, odpovědět: Ne, měl bys vzít bráchu, on bude spokojený.?A co moje spokojenost? Nemůžu se cítit alespoň hodinu denně dobře? Příjemně? Zatímco bratrovi se daří pořád? Nevnímá situaci doma, protože jeho se tak docela nedotýká, ale jakmile jdu s dědou, tak se naštve, zavře do pokoje a stěžuje si. Možná jse starší, možná bych měla ustoupit mladšímu sourozenci. Ale v tomhle případě neustoupím. Nenechám si vzít něco, co je mi nejdražší, něco, co jsem měla nejraději celý svůj život. Nikdy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miriela miriela | Web | 28. srpna 2009 v 16:52 | Reagovat

správne neustupuj, je to hlúpe, že ti doma vyčítajú takéto niečo, ako chápem, že brácho žiarli, ale na rovinu stál by o tú dedovu pozornosť toľko, keby nešlo o to, že ju nevenuje jemu ale tebe? ach, ešteže som jedináčik

2 Amy P. Amy P. | Web | 28. srpna 2009 v 17:15 | Reagovat

Já neznám vaší rodinu, ale troufám si tvrdit, že v tomhle bys rozhodně ustupovat neměla. Rodiče by ti neměli bránit, abys byla spokojená, abys trávila čas se svým dědou. Achjo, s mladšími sourozenci je vždycky trochu problém, ti starší musí pořád ustupovat.

3 Lirael Lirael | Web | 28. srpna 2009 v 18:24 | Reagovat

Třeba se to časem spraví. Že až bude brácha starší, tak nebude tak bulet u mamky. Taky myslím, že bys neměla ustupovat. Vždyť proč taky? Dobře, třeba jednou za čas dědovi navrhni, jestli nevezme se psem radši bráchu, ale určitě to nemusíš dělat pořád. Myslím, že u nás doma to snad nikdy nefungovalo stylem, že bych na ségru takhle žárlila. Když jsme se praly, tak jsem teda vždycky začala ječet po mamince první, ale teď je to úplně naopak. I když už se nervem, tak ségra nedokáže řešit problém se mnou a jde si postěžovat mamce, která pak přijde za mnou a nekompromisně je na straně ségry. Zatímco když si obdobně stěžuju já, tak říká, ať si to vyřešíme samy. Člověk s dospělákama nic nenadělá, no. Ale ty si určitě nenech do svého vídání dědy mluvit. Nemaj na to právo, sakra. Zvlášť ne, když jste si tak blízko. :)

4 Andie Andie | Web | 29. srpna 2009 v 17:50 | Reagovat

To jsem ráda, že to takhle říkáš. Nevzdávej se! Taky máš nárok na nějaký ten kousek štěstí a pro tentokrát se tu hodí být sobecká a nepodělit se! Vždyť tvůj brácha má kolem sebe úplně všechny nakloněný, ruku na něj nevztáhnou a ty jako co? A navíc, snad můžeš za to, že si s dědou rozumíš líp než bráška? Ne. Vymejšlej si na tebe doma pěkný blbosti. A to že pak chudáček doma brečí v pokoji zavřenej je smůla. Ale tak to v životě chodí. Nikdy nemůžeš bejt středem vesmíru. Vždycky jsou tu lidi co tě mají rádi víc a míň. Tak by se s tim měl smířit jestli mu je 11. Čim dřív, tim líp pro něj, pak to bude už jenom těžší a těžší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama