Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Léto snů II.

25. srpna 2009 v 20:14 |  Léto snů
Komu se líbila první kapitola, nechť se vrhne na druhou a zanechá svůj názor:)

"Lora prý odchází," namítl pomalu Jack a pokukoval po rodičích.
"Ano, zlato, jede za synem do Kalifornie," odpověděla matka, aniž by zvedla oči od večeře.
"Nechci, aby odjela," řekl smutně Jack.
"Víš, Jacku, lidé se většinou neptají na názor ostatních," poznamenal suše pan Tyler.
"Ale Lora ano."
"Přestaňte! Najmeme někoho jiného a pokud sis toho nevšiml, Jacku, tak večeříme a při jídle se nemluví," přerušila je Dona rázně a šlehla po svém manželovi naštvaný pohled, jako by snad on mohl za Lorin odchod.
"Mami?"
"Marisso! Neslyšela, co jsem právě řekla?"
"Ano, jenže ty nebudeš mít po večeři čas," odsekla Marissa, která do teď byla zticha.
"Můžu jít zítra nakupovat s Aliciou? Vyzvedla by mě tady i se svým řidičem kolem desáté ráno," zeptala se.
"Dobře, ale nezapomeň, že-"
"- že má Jack trénink, já vím," přikývla poslušně a pak mrkla na bratra, kterému se na tváři objevil úsmev. "Zůstanu tam s ním dokonce, stejně nemám nic na práci."
"Díky za večeři, jdu k sobě," Marissin táta vstal od stolu, odhodil ubrousek a zabířil do své soukromé pracovny.
"My se prostě nemůžeme najíst jako správná rodina!" rozzuřila se Dona a také odešla pryč.
V jídelně zůstala Marissa se svým bráškou, který hleděl do talíře.
"Dobrý?" Marissa k němu přistoupila a objala ho kolem ramen.
"Nechtěl jsem, aby se naštvali," zašeptal.
"Není to kvůli tobě, jen mají hodně práce, víš?" uklidňovala jej a přesvědčovala tím sama sebe.
"Když teď Lora odejde, tak zůstaneme sami, jen my dva…" pokračoval.
"Hele, bez Lory se obejdem, jestli chce jít, ať si jde, nikdo ji tady nedrží."
Jack obrátil oči plné slz ke své sestře. "Nemluv o Loře takhle!" zakřičel a utekl do zahrady.
Marissa se znovu posadila a hlavu položila do dlaní. Doteď si to pořádně neuvědomovala, ale rodina se rozpadá. Odchodem Lory to všechno vyšlo najevo. Ale jí přece nevadí, že chůva odchází. Proč taky. Už jí je šestnáct, může si dělat, co chce… Sem tam zajde s bráškou na trénink a pak má padla…
-x-
"Mary?" ozvalo se zaklepání. Dovnitř vešel Jack.
"Co?" Marissa zrovna domluvila s Alciou.
"Mar, nemyslela jsi vážně to o Loře, viď, že ne?" přesvědčoval se Jack a sedl si naproti Marisse.
Ta byla chvíli zticha. "Ne, Jacku, nemyslela," zavrtěla hlavou.
"Bude se mi po ní stýskat."
"Říkala, že můžeme kdykoliv zavolat," povzbudila ho s úsmevem.
"To je skvělý!" rozzářil se. "Jo a Mar, za deset minut bude večeře, máma říkala, a´t jsme tam všichni, ještě musím za tátou."
Jistě, všichni, ale jen deset minut… Dýl spolu nevydržíme…
-x-
"Co se děje?" podivila se Marissa. Rodiče stáli u vchodových dveří, vedle nich Jack. Už z dálky poznala, že pláče.
"Lora už je na odchodu," odpověděl otec, niž by se na svou dceru podíval.
"Jacku, dobrý?" objala brášku kolem ramen a zadívala se na chůvu, která v rukou držela objemný kufr. Na příjezdové cestě už stálo taxi a v něm netrpělivý řidič.
"Kdykoliv mi zavolej, Jacku, ano?" usmála se něj. "Ty samozřejmě taky, Marisso," dodala.
"Jo, jasně," přikývla Mary.
"Mám tě rád, Loro," vzlykl Jack a vrhl se chůvě kolem krku. Té po tvářích take stékaly slzy, ale přesto se stale usmívala.
"Ale přece bys nebrečel," uklidňovala jej, hladíc po zádech.
"Tak tedy sbohem, Loro," přerušila je paní Tylerová a pan Tyler dodal něco ve smyslu, že je čas na večeři.
"Jistě, nashledanou, paní," Lora pustila svého svěřence a podala si ruku s Donou, následně pak s jejím manželem.
Poté se otočila na Marisu.
"Mohla by jsi mě prosím doprovodit?" požádala ji.
"Ano," odpověděla zmateně tázaná a vyšla s Lorou před dům.
"Marisso… Jsi už velká holka…"
"… a postarám se o sebe, já vím."
"Dávej pozor na svého bratra… Mrzí mě, že vás opouštím, ale nejde to jinak."
"Zvládneme to."
"Ano, zvládnete, ale kdyby jste cokoliv potřebovali, zavolejte a já přijedu a nikdo mi v tom nebude bránit. Oba jsem vás vchovala a příloš mi na vás záleží, než abych vás opustila úplně," chůvě znovu začal z očí stékat slané kapky.
"Já… Uhm… Děkuju ti za všechno," řekla nakonec Marissa a po chvilce zaváhání Loru objala. Najednou ji přepadl smutek. Už si s ní v domě nebude nikdo povídat. Bude sama. A Jack taky.
"Ale uvidíme se ještě někdy, že ano?"
"Já nevím, Mary, doufám, ale, že ano," pohladila Marissu po vlasech a políbila na čelo. Vzala do ruk svůj kufr a pomalým krokem odkráčela k autu. Tam se zastavila. Mezítím, co řidič nakládal zavazadlo do kufru, přiběhl ka Marisse Jack a chytil ji za ruku. Oba společně mávali Loře, která už seděla uvnitř a sledovala děti zavřeným oknem. Poslala jim vzdušný polibek. Auto nastartovalo a za pár minut už po chůvě nebylo ani památky.
"Tak pojď, jdeme domů," řekla Marissa.
-x-
"Děti, máme pro úžasnou vás zprávu," přerušil ticho u stolu pan Tyler. Jack k němu zvědavě zvedl uplakané oči a Marissa odložila příbor. Dona se pouze usmívala.
"Jakou?" pobídla tátu Marissa, když dobré tři minuty mlčel.
"Za dva dny odjíždíme na měsíc na dovolenou do Itálie. Bude tam krásně, uvidíte," oznámil konečně a čekal na jejich reakci.
"Proč na dovolenou? Nikdy jsme nikam nejezdili, proč teď?" vykřikla Mary a těkala pohledem mezi oběma rodiči.
"Zlatíčko, protože se všichni potřebujee uklidnit," odpověděla Dona.
"Já jsem naprosto klidná, nikam nechci! Proč se všechno mění? Odešla Lora a my jedeme na dovolenou! Jack má přece tréninky, nemůže nikam odjet a já taky ne! Mám tady kamrádky, nemůžu je nevidět měsíc!"
"Budeš se s tím muset smířit, slečinko, na tu dovlenou prostě pojedeš a nikdo se nebude ptát, jestli chceš!" přikázal jí táta. Nevěřícně na něj zírala.
"Já se těším!" řekl jakoby mimochodem Jack a získal si tím přízeň své mámy.
"Ano, Jacku, bude to skvělé."
"To teda nebude!" odsekla Marissa a odešla bez jediného dalšíhé slova do svého pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chris Chris | Web | 30. září 2010 v 16:08 | Reagovat

pekná poviedka prvé dve kapče ma zaujali keď bude viac času dočítam

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama