Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Léto snů III.

25. srpna 2009 v 20:15 |  Léto snů
Wow!! Nehorázně se nudím a tak jsem aslepoň něco sepsala. Není to žádná sláva, píšu to jen hodinu a jsou to pouhé dvě stránky, ale i tak... po tom, co jsem se na tohle chtěla vykašlat a nebyl čas, je to úspěch:) Kapitolu věnuju Andie, protože.. protože jednoduše je a já prostě nevím jak jinak bych vyjádřila udivení nad jejími skvělými články a sdělování pocitů... A všem jinak přeju příjemné čtení a prosím o názory:)

Marissa seděla na své posteli, v ruce držíc mobil. Vlastně chtěla odjet pryč, ale nemohla tady nechat všechno. Na celý měsíc! Copak se rodiče zbláznili? To bude celý měsíc trčet někde v cizině a poslouchat jejich hádky? Ano, byla přesvědčená, že se budou hádat i tam a možná i víc, protože budou neustále spolu. Tady alespoň pracovali a viděli se jen večer. Vlastně ani neměli čas rozpoutat pořádnou hádku…
Uběhl jeden den od oznámení, že pojedou do Itálie. Už měla sbalené a čekala, až ji zavolají na večeři. Bylo sedm hodin a v domě byl klid.
Vyrušilo ji zaklepání na dveře.
"Mary?" do pokoje strčil hlavu bráška Jack.
"Pojď dál," usmála se na něj a posunula se na posteli tak, aby si vedle ní mohl sednout.
"Mary… těšíš se?" vyhrkl a oči mu zářily. Evidentně mu bylo jedno, kolik zamešká tréninků ve fotbale a Marisse tohle přišlo vtipné.
"Samozřejmě, že se těším," zalhala, aby mu udělala radost.
"Včera jsi se tak netvářila," ušklíbl se.
"Ne, ale přes noc jsem o tom přemýšlela a nemůžu se dočkat," odpověděla klidně.
"Užijem si to, že ano?"
"Že váháš," prstem ho drbla do ramene a pak ho začala lechtat. Dělaal, že neslyší jeho "Nech toho! Marissoo!!" a pak zničehonic přestala.
Ve dveřích stála máma a tvářila se hrozivě. "Můžete toho laskavě nechat? Řvete tu jak na lese!" Jack na ni vyjeveně zíral. "Už je večeře, pojďte už," dodala a práskla za sebou dveřmi.
Marissa pokrčila rameny, vstala a zamířila do jídelny následována svým mladším bratrem.
Večeře probíhala v klidu. K Marissině údivu nikdo nevzpomínal zítřejší odjezd a raději s tím nezačínala, i když chtěla vědět, proč jedou na tak dlouho. Copak by nestačily dva týdny? Musí tam umřít nebo co?
Ve vzteku nevědomky praštila příborem o stůl. Tím na sebe stočila pohledy rodičů i malého Jacka.
"Co se děje, Marisso?" zeptal se přísným hlasem táta.
"Nic… já jen, vzpomněla jsem si, že nemám sbalený nějaký knížky," mlžila urychleně a v duchu si nadávala. Vždyť ona nečte! Jediný, co kdy přečte jsou esemesky od přátel a to je všechno. Tátovi to ovšem nedošlo a věnoval se své porci jídla.
"Díky za večeři, jdu se dobalit," zvedla se, odnesla talíř ke dřezu a odešla se zavřít do svého pokoje. Nedbala na tiché nadávky mámy o tom, že ani u večeře nemůžou být spolu. Proč by měli? Vždyť spolu budou v Itálii. Celý měsíc!
Lehla si na postel a co nejvíce se zabalila do peřiny. Vzpomínala nad tím, co jí řekla Alicia, když jí Marissa oznámila, že musí na povinnou rodinnou dovolenou. Alicia odpověděla, že je blázen, když se nechá do něčeho takového nutit a nebrala ohled na to, když Marissa namítla, že nemůže, už kvůli bráškovi ne. Alicia nechápala, že se ohlíží na Jacka. Sama tohle nikdy nezažila. Ale Marissa vyrůstala v domě plném lidí, lidí, kteří ji měli rádi, ale nedávali to najevo. Kromě Lory. A ji to, kdo ví proč, poznamenalo a nechtěla, aby něco takového zažil i její bratr. A tak se mu snažila věnovat. I když měla přikázané vodit ho na tréninky, nikdy by nedovolila služce, aby ho tam zavedla místo ní. A teď, když Lora odešla, nikdo by se mu nevěnoval, kdyby Marissa nejela.
Vstala a jen pro klid duše zkontrolovala obsah kufru, přestože věděla, že jí tam nic nechybí. Kontrolovala ho už asi třikrát a počtvrté už to musí stačit.
Potom pustila přehrávač a nechala tóny prostoupit celou místností. Věděla, že nejpozději do půl hodiny přijde mamak, ať hudbu zeslabí, do té doby si ji chtěla užít.
Milovala hudbu, večírky a různé párty. Štvalo ji, že Alicia mohla na každou oslavu v okolí a Marissa mohla na dvě z pěti. Jenže rodiče překecat neuměla. A když se jí to podařilo, musela se vrátit do půl třetí. Stejně jako minule…
"Marisso Tylerová! Ztlum tu hudbu nebo za sebe neručím!" ozvalo se z obývacího pokoje. Marissa obrátila oči sloup a pomalým krokem šla otočit kolečkem hlasitosti.
než se stihla vrátit do postele, zazvonil jí telefon.
Ani se nemusela dívat, kdo jí volá.
"Ahoj, Al."
"Pamatoval si to," řekla bez pozdravu kamarádka.
"Prosím?" nechápala Marissa. Sedla si k malému stolku, na kterém měla šminky a prohlížela se v zrcadle.
"No William, přeci! Pamatoval si, že mě pozval na rande! Já ti říkala, že si to bude pamatovat!"
"Nic takového jsi neříkala," namítla Marissa, ale usmívala se.
"Možná neříkala, ale myslela jsem si to."
"Je rozdíl mezi tím, co říkáš a co si myslíš, jak mám vědět, co si myslíš, zvlášť když spolu telefonujeme?"
"Mlč, Marisso, chci ti říct, jaký to bylo," přerušila ji naštvaným hlasem Alicie. Ale Marissa věděla, že to jen hraje. Hořela zvědavostí Marisse popsat rande do posledních detailů a Marissa ji schválně provokovala, protože si toho byla vědoma.
"Určitě to bylo naprosto skvělý, celou dobu ti lichotil, zval tě na drinky a povídal vtipný historky, který zažil s klukama při fotbale a ani jednou se nezmínil o své bejvalé přítelkyni. Možná ale, že ji porovnával s tebou. Jsi nepřekonatelně hezčí než ona a taky vtipnější, že?"
"Už jsi skončila?"
"Ano, skončila," přitakala a musela se v duchu pochválit. Podařilo se jí srazit Alicinu rovnováhu. "Můžeš pokračovat," dodala.
"Ani jsem nezačala!"
"V tom případě máš slovo."
"Ty jsi vážně pitomá," poznamenal rozzuřený hlas na druhé straně.
"Proč?" dělala svatou. "Vždyť říkám, mluv."
"Nemám co."
"Jak to? Chtěla mi přece popsat to rande s Perrym. Poslouchám."
"Všechno jsi už řekla," odsekla Alicia.
"Vážně?" podivila se, načež se začala smát. "Tak to jsem vážně dobrá. Totiž, ne, že bych to o sobě nevěděla, já věděla, že jsem dobrá, ale až takhle…"
"Díky, jsem moc ráda, že jsem se s tebou mohla podělit o své zážitky…"
"A líbilo se ti to?" smilovala se Marissa a pokoušela e nasadit normální tón, i když jí koutky stále cukaly.
"Jo! Bylo to úžasný! Pořád jen mluvil a byl tak zábavný! Mary? Myslím, že jsem se zamilovala…"
"Vážně? To je skvělý, hlavně si nenajdi náhradu, jak minule za Luka, ano?"
"Luk byl omyl!"
"Jasně, jen aby se jím nestal i William, jo?"
"Copak, máš o něj strach?"
"Ne, mám strach o tebe… má v týmu docela namakaný kluky… kdyby chtěli, můžou ti pěkně ublížit," ušklíbla se pro sebe Marissa.
"Víš co, Tylerová? Jdi si balit a starat se o svýho brášku, mě nech na pokoji."
"Nevím, kdo mi volal, ale dobře, stejně už musím jít, mám pocit, že máma špicluje uši za dveřmi a nemusí slyšet všechno, měj se, Al, zatím," rozloučila se a vypnula mobil.
Po tomhle se jí vážně bude stýskat… celý měsíc bez Alicie a jejích potrhlých telefonátů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama