Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Naše rodina umí pobavit! A má skvělý vkus na dárky!

25. srpna 2009 v 14:58 |  Svěřuji se
...My jsme prostě jedineční!
Já věděla, že pro mamku něco chystá. Celý týden chodil po domě a hlásal, jak má vybraný skvělý dárek na Valentýna. Jenže pak za ním šel bratr a zeptal se ho, o co jde. A on mu to řekl s tím, že to nesmí šířit dál. A bráška poslechl. Já dostala za úkol koupit celofán, aby mohl dárek řádně zabalit.
A dnes konečně nastal den D, kdy si rodiče (?) měli předat dárky na tento, ehm, svátek.Všichni zůstali stát s údivem otevřenou pusou a zírali na to, co dostala maminka do rukou.
Jednalo se o všechny možné druhy jídla od paštiky až po sýry. Dárkový koš bez koše. Jídlo zabalené v celofánu tak, že říkat tomu zabalené je urážka. Hromada jídla.
Mě tak mrzí, že mám vybitý foťák! Já to měla vyfotit!
Ale to ještě nebyl konec, drazí čtenáři. Mamča se zeptala, zda to všechno má od svého kamráda, který nám většinou takovýhle dárečky posílá. A hlava rodiny odpověděa, že ne, že je vše nakoupené v Albertu za celých šest set korun! Zřejmě mu nedošlo, že mamča z toho dárku vypije asi jen tu láhev vína a to proto, aby zapomněla na všechno ostatní, co se v tom koši-nekoši nachází.
Páni, pořád se učíme. Dnes jsem se dozvěděla, že není důležité dávat dárky, které se budou líbit, ale dárky, které se spotřebují a z kterých budu mít radost i já (V tomhle případě on, protože je hotová chodící požíračka). Vůbec nezáleží na tom, jestli je dávám od srdce, hlavně ať mají co nejvyšší cenu. Samozřejmě ji následně nesmím zapomenout sdělit před co nejvíce lidmi a pak chodit sem a tam a říkat: "To koukáš, mamino, co? Tos nečekala, že?" Ne. To opravdu nečekala. Na takovýhle Valentýn, respektive dárek, dlouho nezapomene.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama