Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Slunce pro čokoládovou holku - Jarmila Dědková

25. srpna 2009 v 20:39 |  Čtu a sleduji
Johana a Markéta jsou sestry s poněkud více snědou pletí. Z děckého domova si je odvedli manželé, Marek a Eva. Uplynulo pár let a z obou dívek se stávají dospívající slečn. Zatímco šestnáctiletá Markéta bere život tak jak je a prožívá ho posvém, což znamená červený kohout na hlavě, vzpoura proti rodičům a útěky z domu, mladší, patnáctiletá Johanka si začíná všímat změn v jejich doposud idilické rodině.
To, že táta maminku podvádí se sekrteářkou Alenou ji srazí do kolen. Vždycky pro ni byl vzorem a člověkem, o kterém věděla, že ji ochrání. A do toho ještě problémy ve škole. Matematika, fyzika a tělák. Nic horšího už být nemůže...
Když se jejich rodina začne hroutit, všimne si toho i Markéta, avšak ta uklidňuje svou mladší sestru se slovy "S dospělými nic nenaděláš" a zase odejde. Situaci nezachrání ani babička, tátova matka. Když se máma odstěhuje do Vrchlabí, domácnost značně pokulhává. Dívky chodí do školy a táta do práce. Nikdo nemá čas nakupovat a tak se do bytu Markových znovu přistěhuje babička.
Johanka neví, komu by se vyzpovídala... Kamrádka Míša by jí na to určitě nic neřekla a vše by překryla svými problémy. A nikoho jiného už nemá. Kdo by tak chtěl kamrádit s cikánkou, o které si všichni myslí, že krade a lže, přitom jediný, kdo tady krade je Míša?
A tak napíše dopis, který vhodí do jedné vrby v parku kousek od domova. Pro něj se pak vrátí a nalezne odpověď od neznámého člověka. Od té doby se Johanka svěřuje vrbě a čeká na "její" odpovědi. Až se najednou neznámý podepíše jako Roman. A díky němu se Johanka odváží čelit životu se všemi nástrahami, které na ni přichystá. Přece se nenechá jen tak zastrašit.
Můj názor: Kniha tak akorát pro dlouhé chvíle. Protože ona vám je udělá ještě delší. Ne, že by se nedala vůbec číst, ale je taková o něčem a ničem... Je pravda, že člověk by se měl zastavit nad některými pasážemi v příběhu, ale moc jich tam není... To, co se děje Johance se v poslední době děje každému třetímu, takže nic závratného ani nic, co by nějak zvlášť nadchlo... No, možná to říkám jen proto, že jsem si krom toho, že je ta dívka cikánka, jinak nemohla říct: "Páni, to je chudák holka," protože až na to, že má náš taťka nemá milenku, se u nás v rodině děje to samá... :) Ale posuďte samozřejmě sami:)
P.S.: Tvorba obsahu příběhu je moje, vyžaduju zdroj, pokud to někdo zkopíruje, ale nebudu si věřit, takže... :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama