Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

20. listopadu 2009

20. listopadu 2009 v 11:32 | *Ridana |  Svěřuji se
Když má někdo problém s chováním druhého, neměl by o tom s tím dotyčným mluvit?
Můžete mi říct, co dělám špatně? To, že nepřemýšlím nad pohybem ruky a nad tím, které noviny vezmu do ruky jako první? To, že když něco dělám, něco sleduju čtu, tak tu činnost chci dokončit, dočíst alespoň větu, než zvednu oči a podívám se na to, kvůli čemu na mně mluví? Jsem takhle zvyklá, ráda poslouchám, ráda řeknu na tu a onu věc svůj názor, ale tak kruci, když něco dělám, nemůžou chvíli počkat? Nemůžou se překousnout přes to, že první do ruky vezmu bulvárem prosáklý Blesk a potom až odporné Aha? Dyť je to stejně fuk ne? Všude to samý. Samý kraviny, pomluvy a nadávky. Po tomhle celý svět prahne? Po tomhle mám prahnout i já? Co je mi (s prominutím) potom, že Patrasová otéká a že je nemocná? Omlouvám se, ale já když se ráno probudím, děsím se toho, kde mi zase vyrašil atopický ekzém. Zajímá se Dáda o mně? Ne. Měla bych se zajímat já o ni? Ne. Tak byla v mládí krásná, to byli všichni. Teď je jí padesát, tak nejspíše musí počítat se zdravotními problémy, ne? Já nikomu žádný nemoci nepřeju, ale aby se na mně kvůli tomuhle naštval člověk, kterého mám ze všech lidí nejraději, to nesnesu. Nezvládám tohle hádání. A ještě když se všechno řeší přes někoho úplně jinýho. Copak si nemůžeme promluvit mezi sebou? Jak mám tušit, že se mu něco nelíbí, když nic neřekne? A navíc, proboha, jak mu může vadit tohle? Že vezmu do ruky jiné noviny, než o kterých mluvil?? Vždyť já se k nim dostanu! S nechutí, ale co mám po ránu dělat. Proč se pozastavuje nad tím, že zvednu oči od knížky o dvě sekundy později, než on čeká.
Že prý je to můj projev puberty. Je mi skoro osmnáct, neměla bych mít pubertu za sebou? Byly se mnou někdy problémy? Proč se teď musí objevovat samý výčitky? Jak se mám tvářit vesele tam, kde si pořád někdo stěžuje, kde se každý hádá nebo vůbec nebaví. Když doma neřeším peníze, potom řeším to, kde je flek na koberci, kde je smítko prachu. Ježiši, copak jsme tady proto, abychom pořád jen uklízeli? Proč si nemůžeme užívat života, když jsme tady jen jednou? Proč se pořád zabývat kravinama? Jak mám být tolerantní, když to tady nejde? To, že pořád někdo vyčítá nco mně, tak já musím jim taky, ne? Přece se musím bránit. A když se bráním, je zle. Když vezmu do ruky jiný noviny, je zle. Když dočítám větu, je zle. Když píšu, všechno je špatně, protože nezvednu oči ve správný okamžik. Vždyť já tu televizi slyším! A nezajímaj mě vraždy, znásilnění a jiný hrůzy tohohle světa. Proč asi čtu, píšu a dělám jiný věci, než sledování těch násilníků?
Když mi tohle mamka dnes ráno řekla, rozbrečela jsem se. Možná projev slabosti. Ano, on je moje slabost. Protože on je pro mně všechno, nahradil mi tátu, když jsem potřebovala. Jestli mě chce někdo zranit, ublížit mi, srazit mě k zemi, říkám vám, pošlete proti mně jeho. Zaručeně to zabere. Umím zvládnout hodně hádek, jen tyhle, jako jediný, ne. A jestli někomu na mně cokoliv vadí, prosím, řekněte mi všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama