Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Prosinec 2009

30. prosince 2009

30. prosince 2009 v 18:18 | *Ridana |  Svěřuji se
Jsem si skoro jistá, že tohle je poslední článek tohoto roku. Myslím, že zítra už nic moc nestihnu napsat, v plánu jsou tyto věci:
  • ráno vstávat dvě minuty před sedmou, minutu před sedmou začíná Snídaně s Novou a já prostě miluju, když ukazují ty nepovedený nahrávky a přeřeky.
  • odpovídat na esemesky k novému roku, případně je sama posílat, protože sama vím, že tohle jedna z těch věcí, které člověka zaručeně potěší. Vědomí, že si na vás někdo vzpomněl, je vážně povznášející.
  • psychicky se přichystat na pátou hodinu, kdy začne Silvestrovský večírek neboť Ridana přijíždí na chatu :)
  • přichystat se nejen psychicky, ale i fyzicky, zabalit potřebné věci, přenést se přes skutečnost, že pojedu půl hodinu vlakem. Nenávidím vlaky.
  • pak nejspíše nastane oběd, po něm asi procházka s Gastonem, pár telefonátů.
  • když budu mít stále čas, což předpokládám že i přes pomáhání mamině, chystání se na večer mít budu, tak si sednu k počítači a konečně udělám tu protivnou seminární práci do občanky.
Každopádně zítra se mi určitě nakupí tolik věcí, které musí být hotové, než odjedu, že budu ráda, když si potom dám sprchu.
Fascinuje mě, jak se někteří jedinci nemohou dočkat silvestrovské noci. Už od rána u nás střílí jednu petardu za druhou, takže Gasty je schoulený u mé židle a třese se jako osika.
Momentálně se doma nacházím sama, pouze s tím naším blonďákem. Bratr šel s dědou na pizzu, maminka s ním jsou se známými někde v restauraci. Chodívají takhle každoročně. Ještě nikdy mě nevzali sebou. Ne, že bych projevila zájem jít, to by asi pak vypadalo jinak. Přede mnou leží Kytice od Erbena a já vím, že se do čtení budu muset dřív nebo později pustit. Měla bych dřív, protože pak musím přečíst ještě Poeho.
Za chvíli jim půjdu té pizze trošku ukrást, přece si nebudou radost dopřávat sami:).
Chtěla bych vám popřát krásně prožitý Silvestr, nepřehánět to s alkoholem, nebude vám prvního dobře ;) Hodně štěstí, zdraví a lásky (kterou potřebuje každý, i když si to nechce přiznat) a spoustu věrných přátel, kteří vám přijmou hovor i o půl jedný v noci. Ať máte doma pohodu, což je pro žití vážně důležité. Ať vás nepotká moc nepříjemných okamžiků, hádek a neštěstí. Krásný nový rok, přátelé:)

26. prosince 2009

26. prosince 2009 v 16:06 | *Ridana |  Svěřuji se
Jeden z posledních článku roku 2009. Neuběhlo to nějak rychle? Všechno se mi nějak míhá před očima. Bratrovi už bude dvanáct, přičemž neumí utřít ani příbory, jen sedět u počítače a mlátit do klávesnice jako smyslů zbavený. Tohle je dnešní mládež. Říkali, že naše generace je příšerná. Co jsou oni? Já za čtyři měsíce oslavím osmnáctiny a nemůžu tomu uvěřit. Mám plány. Takové, které jsem nikdy neměla a nenapadlo mně, že někdy budu plánovat. Například nechci trávit příští Vánoce tady. Chci být s někým jiným, zažít po dlouhé době upřímnou radost z Vánoc a ne jen přetvářku. Nevím s kým bych chtěla rozbalit dárky pod stromečkem, ale nechci s nimi. Já nechci být někomu vděčná za dárky, chci, abych je dostala z lásky a z vlastního rozhodnutí, ne že musí.
Stromeček budu příští rok zdobit taťkovi v novém domě. Těším se, strašně moc a nevím, jestli to klapne. Jestli mě někdo nenahradí. Opět.
Na Silvestra letos pojedu za kamarádem na chatu, doufám, že si pozvání nerozmyslí. Chtěla bych se konečně bavit. Každý kolem má jen problémy, špatnou náladu, depresi. Unavuje mě to. Proč nemaj z ničeho radost? Z jejich sluchátek se linou samé smutné písně, tapety mobilu jsou tmavé a deprimující. Proto nechci chodit ven. Nikdo tu není šťastný. Jak mám být barevná v tý šedi? Baví mě to tady čím dál míň.
Dnes jsem si psala čtenářský deník. Včerejší čtení Máje od Máchy mi vážně dalo zabrat. Kdybych předem nevěděla, že ten, koho Vilém zavraždil, byl jeho otec a že se s ním Jarmila vyspala ještě před tím, než Viléma poznala, asi bych to z těch veršů o pořád jen o přírodě nepoznala. Chrám Matky Boží v Paříži nejspíše vzdávám. Předevčírem jsem se dostala o dvacet stránek dál. Přečetla jsem z toho asi jednu a půl. Myslím, že i kdybych četla poctivě, tak mě to míň jak dva roky nezabere.Ještěže tu babičku jsem přečetla, aspoň se nemusím cítit tak zahenbeně, že nepřečtu povinnou četbu. Já, která čtení miluje. Zavedla bych Twilight ságu do povinné četby. To bych jim u maturity řekla i ty detaily, který tam nejsou. S Novým měsícem bych ale asi měla potíž. Je ta moc praJacobováno. V Rozbřesku je sice též, ale to už nebere bellu Edwardovi, což ovšem všichni víte, takže tady vypisuju písmenka úplně zbytečně.
Opět jsem žádný příběh nenapsala. Tak mě zaneprázdnilo to vánoční nicnedělání, že mi na psaní prostě nezbyl čas ani myšlenky. A ještě ho pořád nemám hotové.
Štve mě bratr. Včera seděl u počítače ode dvou do půl deváte, potom si lehl do postele, vzal si Péespéčko a pařil hry dál. Pak se diví, že vypadá tak, jak vypadá. Teď se dožaduje počítače opět. Ale tady se člověk ničeho nedovolá, nedokřičí, nedoječí. Protože jsem pořád malá na to, abych si kladla podmínky. Asi si je budu moct klást v šedesáti nebo co.
Krásný zbytek týdne, přátelé.

*Ridana

21. prosince 2009

21. prosince 2009 v 16:27 | *Ridana |  Svěřuji se
Má škola je, až na matikářku, skvělá. I když k tomu nemáme důvod, dostali jsme ředitelské volno. Spousta škol volno má, spousta ne. Jenže pro mně je to prašť jak uhoď, protože mé tělo trpí horečka, kašel, bolest hlavy a rýma. Přesně tak, mám chřipku a doufám, že jen tu obyčejnou. Je fakt, že horečka už mi z devětatřiceti klesla na sedmatřicet, za což jsem velice ráda, jelikož můžu aspoň datlovat na notebooku, čehož jsem ještě včera nebyla schopná. A když se mi tedy poštěstilo, tak jsem si řekla, že se dneska budu věnovat vám a ze svého rozhodnutí mám upřímnou radost, kterou nezkazí ani fakt, že včerejší finále Superstar, na které jsem se poprvé dodívala do konce vyhrál Chodúr. Čech neČech, já fandila Mirovi.Říkala jsem si, že bych snad napsala nějakou povídku, možná pokračování. Ale já mám dnes chuť na nějakou vánoční jednorázovku:) Veselou, po dlouhé době.
Od soboty spávám po děsně dlouhatánský době doma. Kvůli té příšerné nemoci. A připadám si tu jako cizí. Tolik jsem ráda, že s maminkou trávím více času, ale k čemu mi to je, když on pořád sedí vedle v křesle? Jak si s ní mám bez zábran popovídat? Taky jsem se sním včera chytla kvůli Gastymu. A to, co jsem řekla, dodržím. Vyčítal mi, že se o něj nestarám, tak teď se starám. Však já mu to jednou všechno vrátím. Vlastně ne jen já. Všechno zlé se mu jednou stane osudným.
Ale díky včerejšímu večeru, kdy finalisté Superstar zpívali vánoční písně jsem se naladila na tuhle nejkrásnější zimní vlnu. Teď jsem dobalila dárky. Napadlo mě zabalit mu ten jeho, jak k Vánocím, tak k narozeninám, do záchodového papíru, ale už by to asi bylo nápadné. Tak jsem mu aspoň nenapsala básničku. Jsem na sebe pyšná:)
Vám bych chtěla popřát krásné a klidné Vánoce, ať jsou dárečky těmi, které pro vás budou nejkrásnější ze všech, nový rok ať je lepší, než byl tenhle, ať prožijete krásné dny, šťastnější a příjemnější, než kterékoliv jiné.

7. prosince 2009

7. prosince 2009 v 20:00 | *Ridana |  Svěřuji se
Musím vás zklamat, přátelé. Nepřejel mě autobus, ani jsem si nezlomila nohu uklouznutím na blátě. Je fakt, že jsem minulý týden byla nemocná, takže jsem se ozvat mohla, ale ze začátku týdne mě nic k PC nedokopalo a ke konci jsem na to neměla sílu. Nevím, zda je to těmi Vánoci, že je všude kolem spousta stresu. Všichni říkají, že ano. Já tomu nevěřím. Alespoň tady žádný stres roli nehraje. Ve víně pravda, se říká, což? Jak nechutně pravdivé. Ale zde je opět vyjímka. Tady nepotřebujeme víno, abychom začali vyčítat. Tady stačí pohled.
Poslední dobou vážně přemýšlím nad vánočními dárky. Co dát dědečkovi? Jaký pásek se bude líbit bratrovi? A zaslouží si on vůbec něco? V tomhle bodě si nejsem jistá a odpovědi se mi nedostane. Nejspíše mu Ježíšek D. přinese sprchový gel a deodorant (známka toho, že s tím člověkem Ježíšek D. nesympatizuje). Takže až vám Ježíšek D. dá k čemukoliv sprchový gel po tom, co se pohádáte, měli byste se co nejdříve stáhnout do ústraní, protože po tomhle kroku Ježíšek D. už žádné dárky nedává, nastává totiž plán B. Pro maminku samozřejmě vše vymyšlené mám. Nejenže dostala další Cd (Tentokrát Robbie Williams a já doufám, že se v nejbližší době žádný zpěvák nerozhodne, že si přividělá natáčením nových písní, mé srdce je plné lásky, ale kapsa zeje prázdnotou), ale už jsem jí vyhlídla krásné papuče. Myslím, že by měla radost.
A co bych si přála od Ježíška já? Nevím, nejspíše nic. Letos, stejně jako minulý rok Vánoce, nejsou nic pro mně. Miluju předvánoční období. Vlastně jsem ho milovala. Celý rok jsem se netěšila na nic jiného. Ale poslední dva roky je všechno jinak, což už, samozřejmě, víte a nemá cenu se tím nadále zaobírat.
Prozatím se s vámi loučím, momentálně nebudu mít čas vám sem dát fotky z Anglie, ale kdo má zájem, může se na ně podívat na Facebooku.

S láskou *Ridana