Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Únor 2010

*1. kapitola

28. února 2010 v 16:15 | *Ridana |  Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy
Ruším své původní plány. S radostí a napjatým očekáváním vám sem vkládám první kapitolu nové povídky. Rozepsána je už hodně dlouho a dokončena také nebude brzy. KOnce se ovšem dočkáte, jelikož tohle mě baví. Nemůžu vám, ani sobě přát nic jiného, než aby vás povídka zaujala a zanechala ve vás vzpomínku, něco jako "Jé, tohle jsem četl/a". Za případné reakce budu velmi ráda:)
P.S.: Název povídky se v průběhu ještě může změnit, podle toho, jak s ním vy i já budeme spokojeni.

Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy


The Rasmus feat. Anette Olzon - October & April

21. února 2010 v 14:34 | *Ridana |  Zajímám se
Úžasná...


Upíří deníky - Probuzení - L. J. Smithová

15. února 2010 v 18:09 | *Ridana |  Čtu a sleduji
Středoškolačka Elena je dívkou, po níž chlapci touží a které se dívky touží podobat. Jenže krásný a tajemný Stefan se zoufale snaží jejímu kouzlu odolat - stíhá ho temná minulost i vědomí, že jeho pomstychtivý bratr Damon je hrozbou pro každého, ke komu se Stefan přiblíží. Elena si brzy uvědomí, že se ocitla mezi dvěma bratry - a ve velkém nebezpečí. (zdroj)
Můj názor: Po Twilight jsem si na upíry zvykla a nevědomky začínám vyhledávat i jiné knihy s touhle tématikou. Na internetu jsem si přečetla článek právě o Vampire´s diaries a na druhý den jsem na ně (ve slevě) narazila v knihkupectví, když jsem mamince kupovala knihu Secret. Neváhala jsem ani na chvíli, protože jsem právě opět dočítala Harryho Pottera a po povinné četbě jsem si chtěla oddychnout u něčeho, co by mě bavilo. A tohle byla opravdu správná volba. Jakmile si přečtu všechny díly, podívám se i na seriál. Kniha je menší, o to ovšem napínavější. Myslím, že si ji ti, kteří podlehli Stmívání a Edwardovi, podlehnou a před očima si každou chvíli budou představovat Stefana :)

15. února 2010

15. února 2010 v 17:45 | *Ridana |  Svěřuji se
Mám za sebou víkend, který pro mně byl výjimečným, stejně jako několik dní před ním. Uvědomila jsem si, že mám takové přátele, jaké jsem si vždycky přála. Že mám nejlepší kamarádku, to je všeobecně známo už několik let. Ale to, že ven nejdu jenom s ní je pro mně samotnou novinka. Teď vím, že můžu spoléhat nejen na ni, ale také na někoho dalšího. Na více lidí. Je to úžasný pocit.
Je teprve pondělí (jsem si skoro jistá tím, že jste tuhle skutečnost ještě nezaregistrovali) a já jsem díky rušnému víkendu opravdu unavená. A místo, abych včera šla spát v nějakou slušnější hodinu, do postele jsem se dostala něco kolem jedenácté. Samozřejmě jsem se dívala na 10 důvodů, proč tě nenávidím. A potom? Prostě jsem si pustila hudbu a potmě poslouchala. Sama, ničím a nikým nerušená. Tohle miluju. Můžu přemýšlet nebo úplně vypnout.
V sobotu jsem dočetla první díl Upířích deníků. V nejbližší době se chystám koupit si díl druhý. Ještě ale musím dočíst Paní Bovaryovou, totiž povinnou četbu.
Dneska jsem tu vlastně jen proto, abych o sobě nějakým krásným způsobem dala vědět. Příští týden bych snad mohla přidat onu novou povídku:) Přeji krásný týden a strašně málo strastí ve škole ;)

Vaše *Ridana

Mrznu...

8. února 2010 v 18:57 | *Ridana |  Tiše křičím
... tak, jako jsem mrzla minulou zimu. By to můj první příspěvek do téhle rubriky, vzpomínáte? Nejspíše ne. Ale já si to pamauju moc dobře. Nenáviděla jsem ten sníh venku. Deprimovalo mně to a já si přála jediné - slunce.
Sedím tady u počítače v ryflích, tričku s dlouhým rukávem a svetru a ještě mám dvoje teplé ponožky. Jenže mé ruce jsou stále ledové. Má cenu naříkat? Samozřejmě, že ne! Ale v teď mě nerozhodí ani žádná poťapaná zmrzlá voda na silnici, ani zpožděný vlak, který mě má původně ve tři pět dovést v pořádku domů.
Ovšem více zatopit bychom mohli...

7. února 2010

7. února 2010 v 19:05 | *Ridana |  Svěřuji se
Zdravím všechny, kdo rádi čtou bláboly popisující můj nudný život O:)
Týden jarních prázdnin mám za sebou a vůbec mi nepřipadá, že by snad nějak rychle utekly. Tak nějak normálně, jako každý jiný týden...
Včera jsem byla na rodinné oslavě. Poprvé dokonce. Možná to bylo tím, že jsem se sblížila s pár lidmi, o kterých mě sice nikdy nenapadlo uvažovat nějak špatně, ale taky nikdy nebyl důvod je vyhledávat. Jedna slečna je sice o pár let starší (dobře, o víc let, komu by to vadilo:)), ale každopádně mám po maturitě slíbený výlet na Malorcu. Určitě to nevyjde, ale ten pocit naděje je vážně úžasný. Víte, člověku dokáže zvednout sebevědomí, když slyší nějak pochvaly. Ať už ohledně vzhledu nebo chování. Dokáže mě to hodně nakopnout, protože od určitých lidí vím, že mě mají opravdu rádi a jejich tvář nepokryvá lež. Poslední dobou mám pocit, jako bych nabírala energii i za maminku. Jde nan í vidět, že už jednoduše nemůže. Tak dlouho se snažila, až jí došly síly. A já vím, že pokud bych teď selhala, už nikdy nebudu mít možnost to napravit.
Taky si uvědomuju, kdo jsem. Čím chci být a jaký postoj vůči společnosti chci zaujmout.
Nebudu vám nic z toho tady vypisovat, nechci vás ještě více odrazovat od čtení tohoto článk. Vím, že už nejsem patnáctiletá, která se musí ptát, zda může být do desíti venku. A moc bych si přála, aby si to uvědomilo i pár lidí kolem mně. Já vím, že jsem už párkrát selhala v dokazování, že jsem dost zodpovědná na to, aby mě někdo na každém kroku hlídal, ale také už nastalo dost okamžiků, kdy jsem prostě dokázala, že vím, jak se zachovat, i přetože jsem si párkrát nechala poradit. Každý párkrát uteče, než aby se potýkal s problémy. U některých máme jednoduše strach, že je nezvládneme. A než abychom to vyzkoušeli, trénovali svou osobu, tak se prostě otočíme a necháme řešení na jiných. Pak si říkáme Ale jo, mohl/a jsem něco udělat, mrzí mě, že jsem si nedokázal/a, že na to mám. Ale pak nastanou chvíle, kdy se ostatní dívají na vás. Vědí, že vy to zvládnete a teď jso u to oni, kdo nechávají řešení problémů na někom jiném. Na vás.
A já vím, že za pár minut budu poslouchat, co jsem udělala špatně. Ať se chovám tak, aby o mně nemusel mít nikdo strach.
Taky se co chvíli obrňuji proti pesimistickým řečím, který mám kolem sebe dost. Nevím, jak to budu zvládat s nástupem do školy, ale tenhle týden pro mně byl v něčem zlomový.
Já nevěřím, že bych tomuhle zlomu zůstala dlouho věrná, ale jsem vděčná za každý okamžik, kdy jsem schopna stát na svých nohou.
Co se týče nové povídky, je dopsaná. Stačí vymyslet název a můžu ji sem přepsat. Zapřemýšlím.

Nechci, aby to bylo něco obyčejného. Je to dokončená povídka, po dlouhé době. Je vyjímečná. I když třeba jen tím, že je dopsaná.
Jelikož se přiblížuje sedmá hodina, budu muset končit:) Přeji vám krásný týden ve škole a těm, kdo se chystají na volno, blahopřeju a tiše závidím , užijte si je pořádně;)


Vaše Ridana :)