Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Duben 2010

4. dubna 2010

4. dubna 2010 v 14:47 | *Ridana |  Svěřuji se
Spring
Je bolestivé poznat, kdo při vás opravdu stojí a kdo ne. Koho zajímá pravda, komu je úplně ukradená. Snažím se žít s vědomím, že venku vážně svítí sluníčko a hřeje. Jenže když mně je pořád taková hrozná zima. A vyjít do prostoru, abych ucítila opět to, před čím se skrývám? Ani nevím, jestli mám odvahu. Oporou je mi osoba, která mi jí byla vždycky a taky jí vždycky bude. A já se o ni teď tolik bojím. Ona je tu se mnou od začátku mého života, stará se o mně, miluje mně a je tak hodná na všechny kolem. To, čím jí hrozí, si nezaslouží! Kdokoliv jiný, jen ne ona. Dozvědět se pravdu, máme až za čtrnáct dní. Přesně na mé narozeniny. Má to být můj nejhezčí den v roce a já se budu tolik bát. Nikdo z mého okolí o ničem neví. Proč taky? Zaímají se? Jsou to kamarádi? Ne. A mně trvalo takovou dobu to zjistit. Stačí málo a člověku se stane tolik věcí. Už nevěřím v sebe sama. Už se neumím podívat dopředu, pozvednout koutky úst a usmát se. Nechce se mi, nemám čemu se smát. Možná tak sama sobě? Myslela jsem si, že tohle bylo nejšťastnější období v mém životě. Však taky trpce a bolestivě skončilo.
Ale mám radost z toho oteplení. Můžu nosit balerínky a je mi hej:) Pořád si opakuju, že i když jsem sama, zvládnu to. Vždyť mám mamku a pár lidí, kterým na mně záleží. Je těžký zapomenout. Jenže já ani zapomínat nechci. Mám ráda své vzpomínky a kdyby mi je někdo vzal, už to nebudu já.
Jako poslední bych vám chtěla popřát veselé Velikonoce. I když jsou mnohými neoblíbené (patřím mezi ně) přece jen to jsou svátky jara. Holky už teď kluci tolik neřežou, ale i tak doufám, že vám, děvčata, moc neublíží. Kdyžtak jim ty vajíčka za trest omlaťte o hlavu:) Krásný zbytek volna:)