Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Říjen 2010

"Odpovídejte okamžitě" "Cože?!"

25. října 2010 v 14:08 | *Dragonfly |  Svěřuji se
http://renatkas.blog.cz/
Právě jsem dopsala písemku z práva a jsem celkem udivena, že mi má dnešní nálada nevymazala vše, co jsem se byla schopna naučit. Naopak se o to skoro postarala naše paní právnička, když nám oznámila, že si přeje, abychom na dané otázky odpovídali okamžitě. Já jsem byla celkem zaskočená a docela nervózní. Musím si minimálně minutu formulovat otázku v hlavě, než na ni jsem schopna odpovědět. Jenže to paní učitelka zřejmě netušila, jinak by mi určitě vyšla vstříc. Nebo ne?
Zítra naše škola pořádá Halloween. Nejsem ten typ, co na sebe naháže nejhorší kousky své skříně, kamarádovi ukradne kůži hada a na rameno cestou do školy přiváže prvního černého kocoura, co mu přeběhne přes cestu. Já jsem si koupila fajnovní škrabošku, vezmu si černý džíny i s tričkem, šátek kolem krku a nazývejte mě rádoby čarodějkou, já jsem spokojená, jelikož u nás se alespoň ta snaha opravdu cení:) A přisáhám, že odpoledne při učení nebudu spolehát na skutečnost, že po škole koluje drb o tom, že ten, kdo na sebe hodí nějakou tu halloweenskou příšernost, totiž masku, se vyhne psaní písemek. Vážne se budu snažit tomu textu před sebou věnovat co nejvíce pozornosti. Ale až potom, co si uvařím šálek kávy, nebo spíše pořádný hrnek, uschnou mi vlasy navlhlé celodenním deštěm venku i přesto, že můj žlutý slunečník plní svůj úkol statečně, a maminka mi po dni plném samého šeda, špatné nálady i počasí, zkusí na tváři vykouzlit úsměv.
Taky jsem se chtěla posadit k notebooku a sepsat pár řádku k pokračování příběhu Sáry, ale musím se přiznat, že bohužel ještě nemám ani slovo. Ani polovinu slova. Ani písmenko. Budete si muset počkat. Avšak chtěla bych vám strašně moc poděkovat za hezké komentáře u poslední kapitolky:) Moc mě potěšily a díky nim mám tu vůli psát dál. I když mám pocit, že bych psala dál i tak. Mně to prostě nedá. Co jinýho bych na tom světě měla, když ne to psaní?
Teď mě napadlo, jak je zvláštní, že doma opravdu chci napsat na blog článek, ale i když už mám nadpis a snad i pár vět, tím to hasne a já nemám sílu ani psát dál, ani článek publikovat. Ale jakmile se najde chvilka po škole, kdy je mi dovoleno zasednout do učebny výpočetky a spustit internet, psala bych a psala a nikdy se nezastavila. Prostě mi hlavou plyne jedna myšlenka za druhou a já jsem vděčná za to málo, co umím ze základů prstokladu.
Koukám se na hodiny a jelikož ještě musím odepsat na pár e-mailů, budu muset končit:) Doma bych se opět nedokopala ani k přihlášení se do schránky, natož k nějakému odepisování. Tak vám přeji hezké prořití toho nehezkého uplakaného dne. Doufejme, že za pár dní na nás sluníčko zase nakoukne:)

"Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje."

21. října 2010 v 12:53 | *Dragonfly |  Svěřuji se
xD
Přeji vám krásný sluneční, i když už poněkud chladný, podzimní den. 
Právě čekám, než mi maminka s láskou uvaří oběd. Byla jsem nucena navštívit svého lékaře a být vámi, neptala bych se na důvody, byli bychom tu velice dlouho. Ale můžete se ptám, proč tento nic neříkající článek zdobí zrovna takový nadpis. Odpověď zní: "Nemám tušení". Pochází z hlavy Oscara Wilda, kterého čtu na doporučení Lirael, stejně jako Dekameron, ale i když miluju knížky a za sebou mám už řádku těch obsáhlejších, tloušťka mě fakt odrazuje a já nevím, jestli mám na povinnou četbu tolik nervů. Tak jsem se pustila do čtení Oscara Wilda, abych získala trochu času na rozmyšlení, zda vůbec jsem schopná něco takového jako je Dekameron přečíst :D
Musím říct, že psaní toho článku mi trvá dýl, než obvykle. Mamka se totiž rozhodla opět vyčistit svůj šatník a já jsem tak slavnostně ukořistila krásnou šedou pletenou vestu O:) 
Myslím, že by se mi kdekdo smál, kdyby mě teď viděl, jak popíjím čaj z mega velkého hrnku, na kterém je vánoční motiv (krásný sob s obrovským červeným nosem O:)). A rozesmál by se ještě víc, kdybych dodala, že z něj piju celoročně a je mi úplně u paty, jestli jsou Vánoce a jestli je to vhodné nebo ne. Miluju ten hrníček:).
Pokojem se line hudba Davida Deyla a mně to nesmírně uklidňuje. Hlavou mi plynou myšlenky, že i když je naše situace nejspíše nejděsivější za posledních pár let, tak vím, že to všechno jednou přejde a ty hnusný mraky vyděsí zářící sluníčko. 
Nejspíše přestanu psát jeden blábol za druhým a půjdu si buď umýt vlasy a zformulovat je do nějaké přitažlivější podoby, než je ten příšerný "účes", co mám na hlavě teď a nebo bych své bláboly (málem jsem napsala vlasy) mohla přesunout do psaní další kapitoly a nebo dalších šílených jednorázovek, jako těch, které už se tady na blogu vyskytují:) A taky bych měla číst a číst a číst a učit se angličtinu. Kdyby pan třídní věděl, na kolikáté místo jeho předmět stavím, zvedly by se mu vztekem vlasy na hlavě (ale když já nemám plešatou pastelku! O:)). A jakmile budu mít některou z těchto činností hotovou, pojedu si koupit nějakou krásnou, slušivou, lehunkou, pletenou čepici, ať sem tam schovám ty výtvory, co si někdy na hlavě udělám:)

My heart is yours

19. října 2010 v 15:54 | *Dragonfly |  Jednorázové povídky
http://nej-blog2.blog.cz/
Mám pro vás krátkou jednorázovku, šíleně přeslazenou a absolutně nic neříkající, ale je to výplod mé touhy psát a skutečnosti, že mě momentálně nic nenapadá k povídce. Doufám, že se vám alespoň jedna věta bude líbit:)

Střední škola ___ je online

14. října 2010 v 13:53 | *Dragonfly |  Svěřuji se
http://crrrr.blog.cz
Právě jsem se přihlásila na ten cool Facebook a viděla, že naše škola je přihlášena. Znamená to, že pan ředitel sedí za počítačem, stejně jako teď já, a sleduje kam se který jeho žák přidal, čte statusy o tom, jak se jeho studenti odmítají vzdělávat a rozhodně se teda nepodívají na matematiku, ze které píší zítra hned první hodinu? Jestli ano, tak myslím, že nejeden z nás má na příští stáži utrum. Ale co, facebook patří do našeho života a musí se s ním smířit i pan ředitel. Protože skutečnost, že si matematikářka píše do půl noci se svým studentem je evidentně naprosto normální. Předpokládám, že už si stihli i potykat. Potká někdy takové štěstí i mně? Nevadí, stejně nemám zájem.
Opět sedím v učebně výpočetní techniky, sleduju chudáčky gympláky, jak se snaží dostat se co nejdál ve cvičení psaní všemi deseti ZAV a úplně přesně si pamatuju, jak jsem s ním ještě minulý rok bojovala já. Ve škole jsem nezůstávala kvůli tomu, že by se mi nechtělo čekat na druhý vlakový spoj, jak je tomu povětšinou letos, ale protože jsem musela datlovat ty zatracený cvičení. Paradoxem se stáva to, že naučit se docela psát všemi deseti mě nedonutily známky z onoho předmětu, ale mé svědomí a notebook až o prázdninách. Dnes se mé prsty sice od klávesnice moc neodlepí, ale oči na ni sem tam přece jen zabloudí. Ale rozhodně jsem na tom lépe, než jsem byla před rokem. Teď vím, že hodně věcí se daří, když se člověk snaží, něco v něm přece jen trochu chce a má alespoň kousíček trpělivosti.
Vidíte to sluníčko venku? Úplně mi dodává energii (nebo to byl ten rohlík, co jsem před chvílí snědla?) a já se ani trochu neklepu při pomyšlení na odpolední učení se účetnictví (které jak doufám, nejpozději do večera pochopím) a matematiky (základy celkem chápu, ovšem nespoléhám na to, že by mi je tam paní učitelka dala, takže musím mrknout i na to složitější). Jen aby mi slunce trochu posvítilo na hlavu při tom učení, což by mohlo způsobit, že alespoň polovinu poloviny, kterou nechápu, pochopím. Ach jo, škola.
Teď je mi náhodou moc fajn. V uších sluchátka, z kterých zní Jason Walker, kolem mně plno lidí, kteří se soustředěně dívají do monitoru a já klidně můžu zabloudit pohledem ven a sledovat kulatým okýnkem, jak se voda v potoku krásně třpytí po dopadu slunečního paprsku:)
Doufá, že i vám je aspoň z poloviny tak dobře, jako teď mně. Přeji hezký zbytek dne:)
P.S. Mám strašnou chuť na kávu, když vidím ten avatar.

*7. kapitola

8. října 2010 v 15:08 | *Dragonfly |  Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy
Jsem tady s dárečkem v podobě už sedmé kapitoly příběhu. Myslela jsem, že tak za tři kapitoly budu končit, ale napadá mě tolik věcí, že tři části jsou prostě ještě málo. Takže ti, kterým se povídka líbí, se mají na co těšit a vy, kteří převracíte oči v sloup, jen co vidíte nadpis článku se můžete dál hroutit, s radostí tomu budu přihlížet ;) Alespoň nějaké následky příběh Sáry bude mít:) Přeji vám příjemné počtení:)
Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy

Zvolíme jednoduchý nadpis - Podzim.

5. října 2010 v 13:49 | *Dragonfly |  Téma týdne
http://katull.blog.cz/0811/avatary-podzim
http://weuneczka.blog.cz/0911/avatary-podzim
Sedím ve škole, autobus mi jede až za hodinu a několik minut. Kolem
mně je spousta dalších studentů a pochybuju, že někteří z nich sem přišli za školními povinnostmi. Já doufám v to, že žádný soubor na aserveru znamená jen jediné: Žádný domácí úkol. A tak proč se opět jednou za čas nevyjádřiv k tématu týdne?