Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Listopad 2010

Jednoduše sněhově krátce.

29. listopadu 2010 v 18:52 | *Dragonfly |  Svěřuji se
http://crazygirlworld.blog.cz/
Dnešní počasí mi dodalo (kupodivu) tolik dobré nálady, jako dlouho předtím ne. Jsem tu jen naskok, aby i čtenáři mého blogu věděli, že jsem nadšená a znovu zapálená do psaní další kapitoly. Takže tenhle článek je spíše takový informační, než cokoliv jiného. Doufám, že i vám bílé vločky vykouzlily na tváři stejně, jako mně. Takže vám přeji kouzelný sněhově bílý týden s rychle plynoucími dny, jako rychle napadnutým sněhem:)

Oficiálně zahájeno

22. listopadu 2010 v 14:05 | *Dragonfly |  Svěřuji se
http://cute-kisinq.blog.cz/
Co? Nakupování dárků k Vánocům:)
Jelikož jsem záškolák takový, jaký jsem, odběhla jsem ráno koupit mamince dárek k narozeninám. Jako již každoročně je to právě dárek pro ni, který se stává tím úplně prvním. Jenže letos je to opravdu na pováženou. Druhý z rodičů má totiž před Vánoci narozeniny a tak většinou tuhle situaci řeším jedním, o trochu dražším dárečkem. Ten uý mám doma, ovšem ještě není zaplacený, takže.... jakoby nebyl? Nejspíše. Tudíž, mami, opět jsi favoritem. I když poslední dobou mám pocit, že by sis nejspíše ani nevšimla, kdybych ti pod stromeček žádný dárek nenadělila. Ale to vem čert, já chci.
Letos je vlastně všechno totálně naopak, než minulý nebo předcházející roky. Většina mé rodiny totiž naprosto přesně ví, co chce pod ozdbenými větvemi najít. Dokonce si někteří naprosto neváhali si dárek rovnou obědnat a prakticky mě postavit před hotovou věc. No prosím, ušetřili jste mi práci. Jenže když já bych chtěla vidět aspoň jeden překvapený pohled a radostné zavýskání. Ovšem jsem si jistá, že výskat tam rozhodně někdo bude, plus nás ještě bude časovat těmi svými zdrobnělinami a té osobě bych nejraději chrstla bramborový salát do ksi...obličeje. Jdeme dál.
Opět jsem se přesvědčila, že nadmíru vydané úsilí v jednom předmětu se ne vždy musí vyplatit. Můj věčný soupeř? Matematika. Do posledního víme všichni.
Také jsem se opět utvrdila ve svém přesvědčení. Tahle školní klávesnice je naprosto kouzelná. Můj ubohý prstoklad se na ní ukazuje jako něco úplně dokonalého, nikdo by neřekl, že ještě minulý rok jsem na ní uboze hledala á. Kdybych netrávila nejvíce času na svém mini notebooku nebo na notebooku, který mám u babičky, tak si ji na vlastní náklady pořídím. Takhle bych ji koupila a umožnila tím bratrovi a dalším členům rodiny bezvadný požitek ze psaní, přičemž mně by bylo dovoleno na ní psát maximálně dvakrát do týdne. Asi si ji pořídím k notebooku, co říkáte? :D
Právě mi bylo dovoleno zjistit, že na nové téma týdne nejspíše nic nenapíšu, takže tu asi bude týden pusto prázdno. To jsou mi teda vyhlídky.
Chtěla bych tenhle nic neříkající článek (který se z větší části točí kolem slova opět) ukončit a popřát vám krásné odpoledne s menší dávkou učení, než čeká mně:)

V boji proti chladu mi pomohou nové botičky! :)

18. listopadu 2010 v 14:51 | *Dragonfly |  Svěřuji se
http://ivus-simus-ivus-simus.blog.cz
Vlastně v to alespoň doufám. Na mou osobu je totiž uvaleno jedno odporné prokletí. Kterékoliv boty si koupím, jakmile se na zem začne snášet voda v jakékoliv podobě, ukáže se, že mé boty nejsou schopny tuto změnu pobrat. A mé nožky mrznou a mrznou a já trpím a trpím. Miluji nakupování bot, vždyť jsem to taky měla po kom zdědit, viď mami, tati? Manekýni jedni :P Jenže i přes to milování nakupování je mi proti srsti kupovat boty kvůli tomu, že mi do nich teče! Já si je chci kupovat, protože se mi líbí a nechci k tomu přidávat ten odporný mokrý druhý důvod. A ani nevíte, jak už je trapné po skoro každé koupi nových bot přijít domů a říct: "Mami, tyhle taky ne." Snad to přivolávám nebo si to vymýšlím, či snad schválně skáču do kaluží a trochu roztátého sněhu, ale vždycky mám dvoje ponožky durch mokrý. 
Takže, jelikož jsem se po dlouhatánský době rozhodla napsat něco málo k povídce, dávám si tak hodinu a vyrážím do města na kozačky, které mají vystavené za výlohou naši, jindy úplně ubohé, obuvi.

Nacházím něco, co jsem netušila, že jsem kdy ztratila...

17. listopadu 2010 v 17:36 | *Dragonfly |  Téma týdne
http://janinka013.blog.cz
Ani nevím, proč jsem se rozhodla další příspěvek do témat týdne napsat zrovna na První vločka. Je to snad tím, že jsem nikdy sníh ráda neměla, vždy, každou zimu se hrozila prvního sněhu, kdy si uvědomím, že půl roku ze sebe nesundám teplou bundu a ven nebudu moct vyjít aniž bych byla pořádně oblčená, a letos se sněhu nějak nemůžu dočkat? Jestli ano, nemám tušení, kde se tohle ve mně bere, zda se uvnitř mně něco pohnulo, či změnilo. Nebo je to také tím, že ať chceme nebo ne, se zimou (pro mně až do nedávna nenáviděnou) si spojujeme Vánoce, které jsem minulý rok jakoby totálně prošvihla. Pamatuji si, jako dnes, jak jsem s radostí vybírala pouze jeden jediný dárek a to pro maminku. Na žádný vyzdobený dům, krásně nastrojený stromek, ani dárky, jsem se netěšila bylo mi to, jak se tak říká, úplně volný. 
Dnes a už nejspíše i měsíc zpátky, se těším jako malá holka, což je zapříčiněno nejspíše tím, že jsem si to právě minulý rok tak neužila. A i když se někteří budou hodně divit (nebo by se divili, kdybych tuhle skutečnost vyslovila nahlas), letos se na první sníh, vločku, tmavé nebe zatažené před sněhovou bouří, cokoliv se sněhem spojené, těším. 
Napadlo mně, že důvodem může být i jedna věc, kterou jsem si uvědomila opravdu před chvílí (asi pět minut zpátky). Vzpomněla jsem si totiž na krásné pocity, co mou osobu ovládaly, když jsem se podívala z okna a silnici před domem a celý park, stromy nevyjímaje, pokrýval čerstvý sníh. Ať už to byl poprašek nebo pořádná kopa sněhu, na tváři se mi objevil úsměv a já běžela v patách bratrovi, abychom venku mohli zkusit, zda nás oči nešálí. Taky mě napadla radost z radosti, kterou měl náš pes, když ve sněhu běhal. A neposlední věc (jenže pro tenhle seznam poslední, nemůžu si vybavit ty ostatní:D) je slyšet vyprávět příbuzný, jak jim dodává energii, když se můžou projít a vnímat tu bílou krajinu kolem sebe. Myslím, že jsem konečně pochopila. Je to moje první pochopení lidí, kteří milují zimu - má první vločka pochopení a také první vločka prvního těšení se na první sníh...

Větve stromů se už za listy asi těžko schovají a já se už nejspíše nemůžu před světem dál schovávat.

7. listopadu 2010 v 14:53 | *Dragonfly |  Svěřuji se
...
Tak D*, všechny svíčky už máš zapálené, ty, cos stihla vypálit už jsou vyhozené, z repráků slyšíš skvělý hlas tvého nejoblíběnějšího zpěváka, dojedla jsi své křupínky, které ti z lásky koupila maminka za to, že tys jí zase z lásky koupila malý kaktus, stahují se ti Upíří deníky, tak už konečně napiš něco na svůj s přestávkami tři roky starý blog a dej vědět světu, že žiješ!
Ono se to lehce řekne. Je fakt, že ty svíčky i křupínky od mamči mi zvedly náladu tam, kde už pár dní nebyla, ale já stejně nevím, o čem mám vykládat.
O tom, že jsem si užívala ty krásný podzimní dny, co dneškem nejspíše nadobro skončily? Nejraději bych vyběhla ven a křičela na celý svět, ať už se vzpamatuje, vrátí mi slunce, skvělou náladu, mou krásně vonící svíčku a ať už v těch večerních zprávách je konečně něco zajímavého, ale hlavně pozitivního! 
Mám vám říct o tom, jak jsem opět ublížila dalšímu člověku? Fajn, tak tady to máte. Já stejně vím, že to bylo správně a že bych trápila jak jeho, tak ještě víc sebe. Je to sobecký? Okej, ale mně je osmnáct a vážně nehodlám být utrápená, ale chci se bavit! 
Chtěla bych kolem sebe vidět nádherný barvy a cítit krásnou vůni, která mi ukáže, jakým směrem jít. Taky bych chtěla kozačky na zimu, ať nemusím nosit jen rozšířené rifle, ale abych si mohla vzít i ty černý, úzký. 
A teď, když mi zhasla další svíčka, si uvědomuju, že bych si ještě mohla koupit balení voňavých čajových svíček a k nim tu větší, co mi dohořela před hodinou. Pálím jednu za druhou, čarodějka jedna.  
Včera jsem navštívila hrob dědečka. Už je to pět let a mně to přijde jako tři. Vůbec jsem si v těch letech neuvědomovala, co to znamená. A i když jsem ho ani pořádně neznala, což bylo zapříčiněno tím, že jsem ho moc nenavštěvovala, při sledování jeho černobílé fotografie jsem si uvědomila, že se už nikdy neusměje, tak jak na té fotce. Takové zjištění po pěti letech. Nebo jsem to možná tenkrát věděla, ale už si to nepamatuju a jelikož na hřbitov zajedu opravdu jen jednou za rok, tak mně nikdy nenapadlo o něčem takovém přemýšlet. 
Po několika letech se opravdu těším na Vánoce a snad poprvé v životě na sníh. Asi se budu mlátit hlavou o zeď až si tenhle článek v lednu přečtu. V tý době už mi ten bílý prach určitě poleze nejen krkem, ale i ušima. Taky ale nemám žádný nápad na dárky. Jako již každoročně. Každý chce dárek "nevím" nebo "nic" a já fakt nemám tušení, kde se tyto věci, či co to je, prodávají. Neporadí mi někdo?
Budu muset jít, jelikož mé svědomí se opět ozývá a mně už vážně nebaví poslouchat kecy typu, že ta čeština se vážně píše už pozítří a právo pro jistotu už zítra. Ještěže ten zeměpis trochu umím z minulého týdne.