Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Prosinec 2010

Netrhej ten balící papír, příští rok se bude hodit!

27. prosince 2010 v 18:37 | *Dragonfly |  Svěřuji se
:))
Je mi líto, že jsem vám nestihla popřát šťastný a veselý Vánoce, ale bohužel, toho času moc nebylo :(ne, že bych do půl noci pekla vánočku a tři hodiny míchala krém na rohlíčky, ale spíše jsem nebyla schopna se dokopat k balení dárků a nakonec se mi to vymstilo, to vás můžu ujistit. Musela jsem ještě ke všem svým dárečkům zabalit i ty dědovy, protože toho se svojí zlomenou rukou nebyl schopen. No, měla jsem toho nad hlavu a mé předsevzetí do nového roku, respektive na příští Vánoce zní, že už nebudu balit, ale vážně budu kupovat dárkový tašky :D
Takže, jelikož jsem vám nepopřála minulý týden, popřeji vám alespoň teď krásné, klidné, spokojené a štěstím, radostí a veselostí překypující prázdniny a úžasný Silvestr, na který nezapomenete (takže ne, abyste měli následkem alkoholu, měli prvního ledna okno!). Doufám, že následující rok bude úspěšnější, než tenhle. Snad se kolem vás budou nacházet jen příjemní, milý a vašemu srdci blízcí lidé, v jejichž společnosti budete chtít trávit každou minutu, hodinu, den, prostě celý svůj život. Jsem si jistá, že všechna vaše rozhodnutí budou správná, i když třeba nedopadnou podle vašich představ. Přeji vám, abyste každou chybu, co za sebou na cestě životem, zanecháte, byla chyba, kterou si zachováte v paměti a v dalších dnech ji znovu nezopakujete. Sobě i vám bych také přála, aby lidé, které poznáte na vás vzpomínali jen v dobrém a všude vás vychvalovali (i když opravdu nikdo není dokonalý)  protože, co jsem se letos dozvěděla v marketingu, dobrá reklama je prostě nejlepší:))
Tak, ještě jednou, krásné a spokojené prázdniny, silvestr i (a nejenom) Nový rok - což pro spoustu z nás znamená žádný bolehlav a žádné esemesky vyprávějící vaše skutky, které vaší hlavě po té dlouhé noci jednoduše unikly:) 
Za chvíli se s vámi rozloučím a půjdu si u nazdobeného stromečku vypít svařák, který jsem před chvíli dovařila, ale ještě budu vyzvídat, co vám (kromě uhlí, samozřejmě) Ježíšek pod stromečkem zanechal? A abyste porozuměli tomu, proč se avatar neváže k silvestrovské noci, ale k poslednímu doposud natočenému dílu Twilight ságy, je to velice jednoduché. Jedním ze dvou dárků od bratra bylo právě DVD Zatmění. Věděla jsem, že dabing bude zklamání, ale že bude až takové jsem zjistila těsně po tom, co Bella Edwarda oslovila "Edvorde!". Šla jsem do kolen a už v životě dabing v nastavení nezvolím. Doporučuji vám to samé.

Čtvrtá svíčka. Ještě, že už není žádná pátá, shořel by nám věnec;)

19. prosince 2010 v 13:16 | *Dragonfly |  Svěřuji se
http://ewafarnakiki.blog.cz/
Přišla jsem sem za vámi ze dvou prostých, ale pochopitelných, důvodů. 
Tím prvním důvodem je, abych vám popřála krásnou, veselou, slunečnou, i když zimní, prostě krásně strávenou, čtvrtou a tudíž zlatou adventní neděli. Doba před Štědrým dnem se nám výrazně zkracuje a já upřímně doufám, že na vánočních dárcích už pouze dopilujete zbylé drobnosti a kupujete už pouze balící papír s ladícími stužkami. Já jsem dárky balila před pár dny a řeknu vám, že jsem opět byla utvrzena v tom, že rukama se jednoduše neuživím. Kousky vánočního papíru zakrývaly celou podlahu v pokoji, ale dárek byl po půl hodině zabalen pouze jeden. Snad jste na tom lépe, než já, jelikož ty nervy s balením fakt nikomu nepřeji:)
Druhým a zároveň posledním důvodem je fakt, že místo všeho jiného bych měla sice psát, ale slohovku do školy, která se má odevzdat... kdy? Jo, aha, minulý týden v úterý. Přijde vám divný, že nejsem schopná napsat slohovou práci, když neznám nic lepšího a nic jiného mi nejde tak, jako psaní povídek? Jasně, ale tady se jedná o úvahu a v tomhle chodit neumím. Už se vidím, jak tam budu psát jeden blábol za druhým a učitelka to bude číst jen, protože musí. Nic ji na tom bavit nebude. Nesnáším, když musím odevzdat něco, co vím, že je naprostý propadák. A tak píšu raději sem, abych tu zatracenou chvíli, kdy už tu zpropadenou práci budu muset napsat, co nejvíce oddálila. 
Ale víte co? Myslím, že už se tomu déle vyhýbat nemůžu, to bych pak na sebe byla naštvaná ještě víc, než jsem teď. Prosím vás o držení pěstí, ať jsou alespoň dvě věty na té odevzdávané á čtverce smysluplné. 
Přeji krásný poslední den víkendu :)


*8. kapitola

16. prosince 2010 v 21:00 | *Dragonfly |  Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy
Po dlouhé době se tady objevuji nejen s novou kapitolou, ale i s článkem. Poslední dny nebyly zrovna dvakrát slavné a já jsem skoro zapomněla, jak můj blog vůbec vypadá. Strašně se za to stydím, ale uvnitř sebe vím, a teď to sděluji i vám, že bych z jakéhokoliv příspěvku stejně neměla radost, nechtěla bych sem chodit kontrolovat komentáře, hlasování v anketách, prostě nic. Jednoduše řečeno, ty nedávné břečky na chvíli nezkazily nejen přírodu, ale i mou náladu a veškeré mé smýšlení.
Jako omluvu pro ty, kteří o ni stojí a uvítají ji, přináším pokračování kapitoly, tak snad se bude alespoň trochu líbit:) Těším se na vaše reakce.

Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy

Mik, mik, mikuláš přišel s čertem na guláš...

5. prosince 2010 v 19:22 | *Dragonfly |  Svěřuji se
K nám mikuláš nikdy s čertem na guláš nepřišel. Vždy to akorát byly nejhorší dny v roce, kdy jsme se s bráškou třepali strachy a přáli si, aby se stalo něco, co by zabránilo čertovi zaklepat u nás na dveře. Bratr má dodnes hrůzu ze tmy a samoty. Ale o tom dnešní článek není:) 
Pro spoustu ostatních znamená pojem Mikuláš spoustu krásných a nezapomenutelných vzpomínek, okamžiků. Já jich ale také pár mám. Každým rokem, když mně maminka uklidnila, utřela mi slzičky strachu, rozbalila jsem si malé dárečky za to, že jsem byla hodná a také statečně řekla básničku (nikdy ne celou, hrůzou jsem nemohla mluvit), snědla pár čokoládek a byla naprosto spokojená, že mé nožky netrčí z toho odporného pytle, ale pořád ještě stojím na koberci v našem malém obýváčku, který se mimochodem tenkrát ještě nacházel v paneláku, jsme se s dědou pořádně teple oblékli a vyrazili do ulic hledat další mikuláše a čerty, které jsme pak jakože provokovali. Já jsem ale vždycky byla potichu a pevně se držela dědovy ruky, aby čert věděl, že dědeček mě fakt nedá. 
Toť mé zážitky z těchto svátků. Už ze tři roky k nám mikuláš nechodí. Někteří nejspíše usoudili, že já jsem na básničky fakt už velká a bratr, že už je tak vystrašený, že stačí ve tmě zaklepat na okno a on už hrůzou skáče  do stropu. Díky bohu.
Vám bych chtěla, sice už trošku pozdě, popřát, aby ani jednoho z vás nebo vašich blízkých žádný čert neodnesl a vy jste si za své básničky vysloužili alespoň ty malinké, výborné mandarinky, které tolik zvednou náladu jen svou vůní, když je potřeba. Doufám, že nikdo z Vás nemá podobné mikulášské zážitky, jako já, jelikož něco takového si člověk nese s sebou celý život. Však vy víte, na čem tohle všechno záleží... Tak co, děti, byly jste letos hodné?