Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Srpen 2011

Před myšlenkami se schovat neumím.

26. srpna 2011 v 15:23 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Musela jsem si jít sednout na terasu a do uší si dát sluchátka. Ten pitomej řev bráchy a... se fakt nedá vydržet. Chudáci sousedi, jestli já bych snášela takový povyk jen kvůli tomu, že si chce syn s otcem zablbnout s balónem v bazénu. Opět, jako už tolikrát v historii, nacházím útěchu tady, ve svém nadčasovém světě:)
Poslední dny (mám pocit, jako by se minulost opakovala) se cítím dobře. A přesto mám v sobě tolik pochybností. Kdy to skončí? Jak se na ten tvrdý konec, na to slovíčko ne připravit? Jde to nějak? Myslím, že ne. Jasně, už tolikrát jsem si říkala brzdi, holka, budeš toho jednou litovat. Ale vyhněte se hezkým pocitům, když vám tolik pomáhají přečkat den. Schovávejte se před chvilkami, které vám vykouzlí úsměv na tváři. Nejde to. Alespoň ne mně, asi mám na to až příliš slabou vůli, co myslíte? Přes den si říkám, nestresuj se, užívej si, ale pak přijde večer, kolem všechno utichne a já zase spadnu na to místo, kde i hloupé stěny na mně křičí: "Boj se, děvče, štěstí nepotrvá dlouho!" A co když vím, že tohle mé štěstí zatím trvá jen tak malou chvíli? Zajímá to někoho? O to se ty stěny nestarají. Jen mi chtějí přivodit starosti, nepříjemné myšlenky, ale já se jen tak nedám. Protože noc přece jen někdy skončí a na mně pořád v dáli čeká ten slunečný a nádherný den, který mi pomůže se s názory noci vyrovnat :)
Přeji vám krásné zbytky letních a volných chvilek a pevné nervy při nástupu do školy, všichni je budeme dost potřebovat:)

Kakao s příchutí klidu.

19. srpna 2011 v 19:32 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Ještě před pár minutkami se strhla taková bouřka, že jsem si skoro opět připomněla, jaké to je, bát se. Kdyby netrvala jen takovou krátkou chvíli, asi bych se začala klepat jak drahej pes.
Dneska mě čeká klidný a pohodový večer u televize, který si momentálně zpříjemňuji horkým kakaem. Doufám, že všichni fandové brýlatého chlapce, který přežil, víte o plánované akci Novy. Dnes večer nás čeká první díl, Kámen mudrců a já už se nemůžu dočkat. Vracím se do svých dětských let, i když přiznávám, s knihou v ruce by to bylo lepší, než s ovladačem, ale zrovna teď se musím prokousat Americkou tragédií (Po kolikáté ji tady zmiňuji?) a naneštěstí nemám čas lehnout si a přikrýt se všemi díly tohoto černovlasého čaroděje. Takže, pokud jste na tom stejně, nebo alespoň podobně, přeji vám pěkný potterovský večer a hlavně co nejvíce chutných čokoládových žabek!

Kapitola I.

14. srpna 2011 v 17:16 | *Dragonfly |  Jen najít důvod.
Přináším (s obrovským nadšením :D) vám první kapitolu Důvodu. Upřimně a ze srdce doufám, že v ní najdete alespoň jednu část, která se vám zalíbí. Přeji příjemné počtení.




Upoutávka.

14. srpna 2011 v 15:27 | *Dragonfly |  Jen najít důvod.
Přináším takovou menší ochutnávku, snad něco, co vás naláká se k příběhu vrátit a přečíst si jej celý. Je to velmi krátký výcuc, který je vystřižený z příběhu. Takže vám možná později přijde povědomý.

Milostné etudy - K. Ffordeová

10. srpna 2011 v 16:29 | *Dragonfly |  Čtu a sleduji
Přidávám obsah knihy, o které jsem psala do rubriky Knihy v mých myšlenkách. Trvalo to tak dlouho, jelikož jsem se rozhodla sepsat děj sama, nechci kopírovat, když to mám čerstvě v hlavě :)

Laura si musí v co nejbližší době najít práci, jelikož knihkupectví, ve kterém doteď pracovala se bude rušit. Na jedné z posledních autogramiád, které knihkupectví pořádá, pozná Laura Eleanoru. Ta jí nabídne, že se může podílet na literárním festivalu. Ten je organizován její neteří a Laura kdoví proč, souhlasí.
Na jedné z prvních schůzek omylem většina pořadatelů uvěří, že Laura osobně zná slavného spisovatele Dertmota Flynna a donutí ji jet do Irska, aby jej na jejich festival pozvala a zařídila, aby přišel, což by byla skvělá reklama a ostatní, méně známí a úspěšní spisovatelé by se na něj hned hrnuli také. Když Laura přijede do Irska a předá Dertmotovi pozvání, slíbí jí, že přijede, jen pokud se s ním vyspí. Laura souhlasí. Přece jen se jí tenhle chlap, který zlomil už tolik dívčích srdcí, líbí a přitahuje ji. Ten večer se Laura natolik opije, že si bohužel nepamatuje, zda s Dertmotem strávila noc, či nikoliv. Stud jí nedovolí se zeptat, a tak z jeho domu utíká, aniž by znala pravdu.
Díky kamarádce Monice, která svými nenápadnými otázkami, které se záhy změní v naprosto přímé, Laura zjistí, že nakonec s Dertmotem nic neměla a o své panenství s tímto Casanovou nepřišla. Stráví s ním jeden den piknikem v krásné přírodě Irska a on jí slíbí, že na jejich literární festival přijede.
Po návratu do Anglie se Laura naplno ponoří do organizování festivalu. Aby toho neměla málo, Dermot ji zasvětí do svého spisovatelského kurzu. Na starosti má přečtení všech poslaných děl od zájemců, kteří se chtějí nechat učit slavným Dertmotem Flynnem. Po úspěšném zakončení kurzu se objeví nový problém, který může vše kolem festivalu pěkně znepříjemnit. Na veřejnost se dostane zpráva o účasti Dertmota v literárním festivalu. A jedinou podmínkou, když bude Dertmot přítomen na festivalu byla právě absolutní nevědomost veřejnosti. Podezření od Dertmota ihned padne na Lauru a ostatní pořadatele. Ve skutečnosti za vším stojí jeden žák, přítomný na kurzu psaní, který si vedl internetový blog a který tuto informaci prodal médiím. Za vše si zřejmě může sám Flynn, který při některé z nočních pitek s účastníky kurzu, prořekl a vše tímto vyzradil. Tak se Laura vydává do Irska po druhé, aby Dertmota přesvědčila o své nevinně a přemluvila ho, aby znovu slíbil, že přijede.
Do poslední chvíle si Laura není jistá, zda Dertmot svůj slib dodrží, ale nakonec je mile překvapena a pár dní před zahájením festivalu stojí neodolatelně přitažlivý Dertmot ve dveřích sídla hlavní pořadatelky, neteře Eleanor.
Po skončení festivalu se Laura s Dertmotem nestýká. Nemá o něm mnoho zpráv, zbylo jen zlomené srdce a smutné myšlenky. Ale jak už to tak bývá, Katie Ffordeová, jako spousta jiných spisovatelek, nemá ráda nešťastné konce. Když jede Laura na návštěvu k rodičům, u domovních dveří zazvoní Dertmot Flynn. Celou dobu cestoval, a pak si najednou uvědomil, že bez Laury nemůže žít. Díky ní překonal tvůrčí blok a napsal další knihu, na kterou jeho agentka, Eleanora, čeká už pět let.
Epilog ukazuje, jak se Laura rozhodla pro stěhování k Dertmotovi do Irska, jeho plány koupit nový dům na pobřeží a nakonec žádost o ruku.
Můj názor: Příběh hezký, odpočinkový, ale chvílemi až moc okecávaný. Párkrát jsem přeskakovala tolik stránek, že jsem se bála, abych nakonec nedošla až na... no na konec. Moc nedoporučuji k přečtení, osobně jsem fakt byla ráda, že už znám, jak to všechno dopadne a po druhé už bych do příběhu Laury nešla.

Milostné etudy (Katie Ffordeová)

3. srpna 2011 v 17:45 | *Dragonfly |  Knihy v mých myšlenkách
1. Proč jsem si vybrala právě tuto knihu?
Protože byla zlevněná na čtyřicet devět korun, tak jsem ji koupila, i kdyby měla být úplně pitomá, což nejsme daleko od skutečnosti.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Chvílemi přehnaná, ale sladká.

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Jednoduchá. - Nemusíte ani předstírat, že nad příběhem přemýšlíte. Nic se nestane, když přeskočíte pět stránek (jak jsem to často udělala já) nebo je budete doopravdy číst. Ani kousek příběhu vám po klidně deseti stránkách neunikne. Jak říkám, jednoduchá kniha, podle mého nejlépe vhodná na pláž k moři, kde se nechcete ukousat nudou při poslouchání řečí rodičů - takhle vás alespoň nechají být, když vidí, že něco děláte, i když vlastně neděláte vůbec nic :)

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.
Jako postava se mi líbila Monika, nevím, zda bych se s ní ztotožnila, každopádně by mi nevadilo mít její schopnosti, které mi chybí. Nespoutanost, otevřenost a žádné chození kolem horké kaše. Jako postava je mi vyloženě sympatická. Nechtěla bych být Laurou. Skončit v knihkupectví a až v nevím kolika-dvaceti si najít víc, jak jednoho kamaráda. Ne, že bych tyto lidi odsuzovala, říkám jen, že bych se sebou byla v téhle situaci vyloženě nespokojená.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Příběh nebyl zas až tak špatný, některé pasáže se mi opravdu líbily. Například ta, kdy se Sára snad poprvé v životě opije. Jenom představa mě samotné, jak se poprvé opiji v nevím-kolika-dvaceti mi přijde natolik směšná, že je to jednoduše ta část, kterou musím vyšvihnout.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i chování postav.
Já nevím, asi mi nejvíce vadilo kecání na deseti stránkách vyloženě o ničem. Možná by to mělo něco do sebe, kdyby mě kniha opravdu chytla, ale jelikož jsem se chvílemi opravdu musela přemáhat, abych četla dál i po otočení pěti stránek, aniž bych si z nich přečetla jediné slovo, musím tedy přiznat, že sem tam mi na knize vadila její chvilková nečtivost.