Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Říjen 2011

Taková ta normální panika.

27. října 2011 v 15:33 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Dočetla jsem Výminkáře, jsem na sebe fakt hrdá (A tuhle větu bych si měla opakovat častěji!). Počáteční radost, ihned po vytištění obsahu, ale vystřídal vztek. Konečně jsem se odhodlala otevřít dokument s konečnou verzí povinné četby a málem jsem spadla ze sedačky. Vyškrtli mi tři knížky, které jsem tak pracně četla! Tomu se říká pitomá snaha, kdy se snažíte ve třeťáku číst hodně, abyste toho ve finále neměli tolik. Zrovna mě napadlo, že pro pořádné uklidnění si půjdu uvařit pořádně dobré kafe, takže chvilinku vydržte.
Takže, kafíčko uvařené, teď už jen čekat, až bude ve fázi, kdy si o něj nespálím jazyk a nechytnu další vlnu vzteku :) Otevírám si další soubor s další položkou četby a koukám, jak je ta báseň Havran krátká. To se mi líbí, tak krátká a nahrazuje jednu ze tří ztracených položek. Poe se vždycky četl dobře a ani v tuhle chvíli nezklamal, miluju ho!
Co mně ale nejvíce znepokojuje, že se ke svým knížkám (Lhářkám, Narnii a Mrazení)dostanu zase o nějakou chvíli později, no nenapili byste se na to kávy? Já teda ano! Ale pořád je tu ta vidina spáleného jazyka.
Jsem tak ráda za tohle volno, které nám bylo dopřáno. Po zkušebním napsání maturitní slohovky jsem jak přejetá. Vybrala jsem si to nejlehčí, co bylo možno; úvahu a ani tak si nejsem jistá vůbec ničím. Co tedy potom budu dělat u maturitní zkoušky? Asi začínám panikařit celkem brzo, takže v tom případě se nechci vidět těsně před Velkým třeskem.
Zítra mě čeká další rodinná oslava, což bude trošku odpočinkové a trošku na nervy jdoucí. Mám v plánu tam být natolik dlouho, abych mohla co nejdřív v té nejvhodnější chvíli odejít. Ještě že to mám jen o ulici od domu.
Přeji vám stejně odpočinkové volno, jaké čeká mě, pokud ovšem nepočítám tolikrát zmiňovanou četbu a učení se maturitní otázky do cestovního ruchu, krásné slunečné počasí a co nejvíce příjemných blogů ke čtení, protože ty já už hledám nějakou dobu a mimo tři jsem ještě na žádný nenarazila, všude na mně křičí samé kusovky a soutěže. Jak deprimující.


Barvy podzimu - barvy studeného úsměvu.

21. října 2011 v 12:43 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Nějak mi poslední dny splývají v jeden. Každý den se hodinu od hodiny přemlouvám k tomu, abych dočetla Výminkáře, ale stále se mi to nedaří. Třeba se to podaří dnes, když už mám nové CD Kelly Clarkson, které je super. Nenáročné, pěkné na poslech. Zbožňuju ji.
Včera, když jsem se šla jen na půl hodiny projít se psem, tak jsem si nejspíše uhnala nějakou nemoc. Neměla jsem pořádně zakrytý krk, což jsem si myslela, že není nijak zvlášť velký problém. Byl. Po šesté večer už foukal studený vítr a já, i když jsem se kochala krásným zbarvením listí, jsem si trochu toho větříku donesla domů v krku a dnes ráno jsem si to uvědomila. Asi mě čeká velice nabitý víkend a krásně strávené volno příští týden. Zřejmě už se dokopu k těm knihám, od kterých jsem si dala sedm dní volno. Dobře mi tak.
Teď už si jdu uvařit druhý obrovský hrnek čaje, pustit hudbu od začátku, najít správnou stránku v knížce, po hodině pochopit děj těch dvou kapitol, co jsem stihla přečíst a stále dokola. Přeji vám příjemněji strávený víkend, snad doprovázený alespoň trochu teplými paprsky sluníčka.


Kapitola III.

20. října 2011 v 22:44 | *Dragonfly |  Jen najít důvod.
V téhle kapitole je všechno, co nebylo napsané v sešitě. Jen začátek je psaný modrým perem v modrém bloku. Měla jsem chuť všechno rozepsat, vypsat se z pochmurné podzimní nálady, ale jinak, než formou zápisu do diáře nebo deníku. Jednoduše jsem nechala prsty proudit po klávesnici, ani jsem nic moc neupravovala. Takové psaní mi jde nejlíp a abych pravdu řekla, to se mi na mém psaní sem tam líbí nejvíc - že v určitém okamžiku nechám mluvit mé vnitřní já a dokážu to vyjádřit i na pomyslném papíře ve wordu. Přeji příjemné čtení a doufám, že mě za mé "Prsty piště si" neukamenujete.




Chatrč -Wm. Paul Young

16. října 2011 v 15:34 | *Dragonfly |  Knihy v mých myšlenkách
1. Proč jsem si vybrala právě tuhle knihu?
Asi před rokem jsem na Chatrč narazila v knihkupectví. Její název zůstal zaznamenán v mém telefonu, od té doby jsem si na ni nevzpomněla. Asi před týdnem, v hodině němčiny, podotýkám, jsme rozebírali povinnou četbu, poslouchali doporučení němčináře, pak se dostalo i k nepovinným knihám, některé doporučené do filozofie. Ze spolužačky nakonec vypadlo, že její nejoblíbenější kniha je právě Chatrč a němčinář s ní naprosto souhlasil. Po chvilkovém rozebírání tohoto díla jsem je razantně zastavila, poprosila spolužačku, zda by mi knihu půjčila a učitele se zeptala, jestli bychom se o ní nemohli bavit v jiné hodině. No a o tři dny později se mi kniha dostala do rukou a bylo.

2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným)
Láska a hledání

3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem)
Dojímavá - už u třetí stránky mi tekly slzy z očí. Ještě nikdy jsem se necítila rozhozeně tak brzo, jako u téhle knihy.

4. S jakou postavou bych se ztotožnila, případně kým bych chtěla nebo nechtěla být.
Neztotožnila bych se asi s nikým. Možná s některým členem rodiny, které Mackovi pomáhali při hledání jeho ztracené dcery Missy. Nechtěla bych být na místě rodičů, nikdy. Nevědět, kde moje dítě je, co se s ním děje a později ho nemoct ani pohřbít, strašné.

5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Chvíle, kdy Mack řekne své dceři, Kate, že nic z toho, co se stalo, není její vina. Dokáže ji tak, jak moc ji miluje a i když trpí ztrátou jedné dcery, pořád ví, že má i druhou a že tu pro ni stále je.

6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno. Cílem je uvědomit si, co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelovi), ale třeba i chování postav.
Neuměla jsem pořádně vnímat celou část, kdy Mack rozmlouvá s Bohem. Nedokázala jsem to vnímat jako skutečnost. Je to moje chyba, ne chyba knihy, a je mi to opravdu líto, ale jednoduše jsem nic z toho, o co jsem se celou dobu pokoušela, nedokázala.


Šálek dobrého čaje?

9. října 2011 v 16:54 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Když jsem před pár minutami dočetla Lakomce, nevěděla jsem, jestli se mi hra líbila. Prostě jsem si zajuchala, že mám další knihu do četby, přečtenou bez útrap a nějaké velké ztráty času. Taky mě přešel vztek z toho, že mého oblíbeného Hlídače, který ještě před týdnem v četbě byl, vyřadili a já tak přišla už o druhou knihu, kterou jsem četla. Ale pak jsem nad tím popřemýšlela a je pravdou, že tahle kniha je fakt akorát. Mohla jsem ji bez problému dát bratrovi, aby si ji za mně přečetl a nemusela bych mít strach, že ji nepobere. Tenhle příběh vnímám zrovna z pohledu nečetenářů, kteří jsou nuceni číst kvůli maturitě. Lakomce totiž zvládne přečíst každý, proto má u mně nejvyšší počet hvězdiček. Ani pěsti vám nemusím držet, milí nečetenáři. Jestli jste doteď nezvládli žádnou knížku, tahle bude první.
Teď k jiné části školního života. Dnes jsem si byla vybrat šaty na maturitní ples. Samotného vybírání jsem se hrozila, jelikož jsem si nebyla jistá, zda budou mít velikost na slona. Měli ji a dokonce jsem v žlutých, krásných, princeznovských šatech, nevypadala jako dobře živený banán. V šatně jsem měla pověšené asi patery šaty a ony osudové žluté byly na řadě jako první. Samozřejmě, zbytek zkoušet, bylo naprostou ztrátou času, ale co kdyby náhodou, ne? Ale žádná náhoda se nekonala. Výběr byl jasný a já se nemůžu dočkat, až nastane devátý prosinec a já vystoupím na podium, nervózní, ale s maturantským pocitem :)
Ale kromě krásných šatů tenhle víkend, vlastně i týden, stál za starou bačkoru. To počasí mě vážně začíná deptat a to tady oxiduje jen asi dva dny. Déšť nedéšť, který chvilkami vypadá jako letní bouřka při šesti stupních mi vážně na náladě nepřipadá a já se poslední dny opravdu cítím úplně zbytečná. Měla bych si uvařit čaj. Slyšeli jste, že dobrý šálek čaje je lékem na všechno špatné? Doufám, že je to pravda, alespoň dobře spát bych po něm měla. A jestli někdo zná další lék na, ani ne špatnou, ale spíš nijakou náladu, tak přijímám návrhy a začínám se podle nich zařizovat. Je ale pravdou, že posledních pár dní se mi nálada zlepšila pokaždé, co jsem vešla do třídy. Asi tento poslední ročník začínám vážně vnímat jako poslední a snažím se ho užívat. Paradox, že takový lajdák jako já, chce ráno vstát a i při třech stupních jít dobrovolně ven a odsedět šest hodin ve škole. Mám pocit, že měním všechny zvyklosti, které jsem kdy měla. Školou počínaje a čtením povinné četby konče. Na začátku třeťáku jsem se zařekla, že povinnou četbu číst nebudu. Nedalo mi to a já teď čtu Výminkáře a zároveň Romea a Julii. Myslím, ale, že mi tohle nezvyklé, nové já, celkem vyhovuje a nemám v nejbližší době chuť se vracet zpátky. Nejspíše bylo načase pohnout se dál. Na konci začít od začátku. Zatím se mi začátek líbí. Musím však ještě počkat na reakci okolí, že?

Jamie Cullum - Don't Stop The Music

Hlídač dohlídal.

4. října 2011 v 18:40 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Na svém oblíbeném místě, kde sluníčko svítí jednoduše pořád a teploty jsou natolik příjemné, že se to tady nechce opouštět, se jen urychleně hlásím, abych dala vědět, že jsem již dočetla Hlídače č. 47 a jsem opravdu nadšená, milý čtenáři. Musím říct, že celé dva roky, kdy se topím v povinné četbě, se mi nepodařilo dvakrát za sebou narazit na skvělé knížky, které se dají číst i třeba každý den. Veronika se rozhodla zemřít a Hlídač č. 47 těmito knihami byli a já poprvé musím poděkovat těm, kdo zařídili, aby ve škole vůbec nějaká povinná četba probíhala. Upřimně řečeno, já totiž vím, že bych se do tohoto rozhodně nikdy nepustila, pokud bych povinně nebyla přinucena.
Další v pořadí je kniha Výminkáři od Karla Václava Praise a já vážně doufám, že bude alespoň z poloviny tak dobrá, jak předchozí dvě. Jestli jste ji někdo četli, tak s radostí přijímám názory :)
Teď se na chvíli uklidím sledovat Ulici a pak se tedy pustím opět povinně číst, hezký večer přeji :)