Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

Říjen 2012

Prodavačka placená za psaní povídek ;)

19. října 2012 v 10:00 | *Dragonfly |  Svěřuji se
Včera jsem začala psát opravdu sáhodlouhý článek o tom, jak se mi v práci vede. Když jsem dokončila poslední větu a dala zveřejnit, blog se mi najednou odhlásil a článek samozřejmě neuložil. Neměla jsem sílu psát další a vše znovu, tak jsem to nechala na dnešek. Pro jistotu prvně píšu ve wordu, kdyby se opakovala včerejší nehoda. Fakt jsem byla vzteklá!
Už druhý týden mám stálou práci, za kterou jsem fakt ráda. Moc dobře vím, že prodávání mobilních telefonů není bůhví jaký job, ale je to lepší než nic a placená jsem taky dobře. Teď už si nebudu muset dělat starosti, z čeho koupím dárky na Vánoce, nebo čím zaplatím tátovy narozeniny. Po první výplatě (ta bude ke konci měsíce) už nebudu muset maminku žádat o peníze na cestu nebo na oběd. Chce to jen přežít prvních pár týdnů ze začátku.
Jelikož je obchod docela daleko od mého domova, přestěhovala jsem se alespoň na všední dny k babičce do města, které je blíž. Je to tam docela fajn a hlavně se mě vůbec netýkají věci, které se dějí u nás doma, a já si můžu docela odpočinout. Ráno sice vstávám docela brzo, ale zase si můžu jít večer dřív lehnout. Dá se říct, že jsem konečně poprvé po maturitě docela dost spokojená. Nemusím se moc bát budoucnosti a toho, co se mnou bude, když si nenajdu práci, jak to bylo o prázdninách. Stane se ze mě profesionální puťka? Co když tak strašně zlenivím, že nebudu chtít jít za rok na výšku, jak jsem si slíbila? Teď už nic takového řešit nemusím. Alespoň ne v nejbližší době. Vypadá to, že šéf je se mnou docela spokojený. Tedy, aspoň si to myslím. Jinak by mě po zkušební čtrnáctidenní době (kdy mě prakticky hodil do provozu, aniž bych toho věděla dost, ale tak to zřejmě bylo úplně nejlepší, nemyslíte?) nebral zpátky a nevyhodil by človíčka, který tu byl přede mnou. Je pravda, že když si s čímkoliv nevím rady, tak jednoduše zvednu telefon a volám kolegovi (a že mu tak říkat konečně můžu!) a ten mi ochotně poradí. Je to fajn chlap, moc ochotný. Což se hodí. Řekněme si to narovinu. Copak já rozumím technice? Výpočetkou jsem celý roky procházela jen díky tak podrobným zápisům, že bych tomu naučila i svého pětaosmdesátiletého pradědečka. A navíc, po prvním týdnu v práci mi domů přišel iPhone a do provozu ho musel hodit brácha. Já se samozřejmě nemohla dostat ani do tý zdířky, kam se dává sim karta. A takový lidi jsou zaměstnaní v prodejnách mobilů…
Jenže sem ani moc zákazníků nechodívá. Tohle je fakt malý městečko, takže sem tam nějaká ta oprava (kterou samozřejmě dobrovolně posílám jinam, já akorát vím, že je to rozbitý), pár prodaných základních telefonů a jak pomalu to začalo, tak pomalu to končí. Proto hodně čtu, momentálně například Poutníka od Paula Coelha nebo se dokonce učím od začátku němčinu. Párkrát si taky sednu k pokračování povídky a můžu spokojeně říct, že už jsem trochu pokročila. O víkendu nebo příští týden to hodím do wordu a zveřejním J
Teď posledních pár řádků a půjdu zabíjet čas zase jinak. Ve středu, když jsem jela domů, táhla sebou cestovní tašku a ještě kabelku, mě pustil sednout pán, něco kolem šedesátky. Že prej ještě vypadám zachovale, tak ať se posadím. Musela jsem se začít smát. Poděkovala jsem, měla pár námitek ohledně volného místa, ale pán se nenechal odmítnout a zůstal stát. Pak si se mnou samozřejmě celou cestu povídal. Nevadilo mi to. Z obchodu jsem na starší lidi zvyklá, takže mi ani nedělalo problém mu odpovídat. A cesta alespoň utekla rychleji, než se sluchátky v uších ;)