Aktuálně od autorky:
  • Venku je fakt nádherně, i když asi jen na chvíli, ale sluníčko mi vždycky pomohlo ve psaní, takže jsem se pustila do další kapitoly Srdce. Stejně, jako mě nakoply trochu už i hřející paprsky, tak se ve mě stále drží ohromná radost z komentářu k TT. Nevím, kdy pokračování přidám, možná dnes, zítra, příští týden... Jasné je ovšem to, že už pomalu finišujeme ;)
Doporučuji k přečtení:
  • Tess - příjemné místečko k odpočinku, doplněné hezkým čtením - to vzniká, když je nejlepším přítelem člověka pes. A ještě když je to ke všemu skvělá pitbulí slečinka Tess a za paničku má skvělého člověka, kterému podobný není nikdo na světě :)

14. kapitola 1/2

6. prosince 2012 v 15:22 | *Dragonfly |  Ty zapomeneš, tvé srdce nikdy
Sára chodila z obchodu do obchodu a hledala vhodný dárek pro Martina. Měla mrzutou náladu, jelikož stále nemohla na nic narazit a také ji nic nenapadlo. On to měl samozřejmě o moc jednodušší. Kupovat dárek pro ženu je vždycky snadnější, ať si každý říká, co chce. Vezmete první náušnice, které vám padnou do oka a při větších příležitostech k tomu přiberete třeba i náhrdelník. Ale vybrat dárek pro chlapa, to už je tvrdší oříšek. Alespoň pro Sáru to tedy oříšek fakt byl. A jakoby toho nebylo málo, po Martinovi přichází na řadu táta. Sáře se dělalo nevolno jen, co si to uvědomila.
Zapadla do dalšího butiku a přála si, aby to bylo poslední místo, které dnes navštíví. Samozřejmě věděla, že o něčem takovém si může nechat jen zdát. Sáře padly do oka vystavené košile a po dvaceti minutovém přehrabování, prodavačka z ní nejspíše měla ohromnou radost, Martinovi vybrala jednu černou s jemnými bílými proužky. Na cenu se neohlížela, v té chvíli jí byla úplně ukradená. Hlavně že má dárek pro svého přítele vyřešený a může pokračovat dalšími položkami na vánočním seznamu. Peněz z letní brigády měla zatím dostatek, takže se mohla rozšoupnout i při mámině a tátově dárku. Se spokojeným výrazem opustila obchůdek a zapadla do kavárny, aby si objednala horké kafe s sebou. Zatímco Sára čekala, až bude její káva připravená, vymýšlela dárek pro mamku. Předchozí roky měla vždycky přesnou představu, co od ní máma pod stromečkem najde, ale letos v tom jaksi selhala. Pak si vzpomněla na jednu rodinnou večeři, kdy si táta stěžoval na nefunkční hodinky. Hodně rychle přešla v myšlenkách na mámu k tátovi, ale i tak se s plastovým kelímkem vydala hledat zlatnictví nebo něco tomu podobné, aby mohla konečně koupit dárek pro hlavu rodiny. Jen doufala, že máma nebude mít stejný nápad a táta nebude donucen nosit hodinky na obou rukách. V jedné zapadlé postranní uličce našla, co hledala. V malinkatém zlatnictví dokonce, ke svému obrovskému údivu, koupila nadílku i pro mámu. Stříbrný řetízek s jemným, ale větším křížkem nechala zabalit stejně jako pánské, modro černé hodinky.


Když opouštěla krámek, špatná a mrzutá nálada jakoby přeskočila na jinou oběť. Už jí tak nemrzly prsty na rukách a na rtech se Sáře usadil spokojený úsměv.
Sáře však úsměv po chvíli z tváří zmizel. Totálně zapomněla na dárek pro Aleše. Dřív si sice říkala, že pro něj nic pořizovat nebude nebo koupí prakticky to, co jí cestou padne do oka, ale mysl samozřejmě bránila něco takového udělat. Po dlouhém a zlostném přemýšlení, že není schopná dárek koupit, vybrala zeleno-černá sluchátka. Ovšemže si říkala, že je jí naprosto ukradený, jestli se mu budou zamlouvat nebo ne, ale v hloubi sebe sama doufala, že budou. Neutrácí ty peníze přece jen tak, ne? Sluchátka na rozdíl od ostatních dárků zabalit nenechala. Nechtěla už utrácet ty nehorázné částky za balící papír v obchodě. S trochou nadsázky sama sobě tvrdila, že vytvoří stejně hezké zdobení, jako ta prodavačka.
Ve městě strávila něco přes dvě hodiny. Chodníky už byly celé pokryté sněhem a v něm byly vyšlapané cestičky od lidí, kteří lítali z obchodu do obchodu stejně, jako ještě před chvílí Sára. Ta ještě nakoupila nějaké maličkosti pro Denisu a Kláru, kde ve stejném obchodě zaplatila i za servírovací sadu pro Jáchyma s Annou. Nedělala si velké starosti ohledně toho, zda se dárek zalíbí. Jak znala ty dva, měli by radost i z prázdného květináče. Poté zamířila, spokojená sama se sebou, domů. Když vešla do svého pokoje, za okny už byla pěkná tma. Tohle Sáře nikdy nevadilo. Že je brzo tma na ni nijaký vliv nemělo. Zato máma si na tohle každou zimu minimálně jednou týdně postěžovala. Sára vždycky jen pokrčila rameny, vzala hrnek horké kávy, sedla k oknu a pozorovala sníh padající z nebe, na který svítila pouliční lampa. Totéž udělala i dnes. Kupodivu měla i po nákupech dost energie. Bylo teprve půl páté. Sára přemýšlela, co bude dělat. Úkoly už má hotové, sedět doma nechce. Proč nemají psa? Zrovna teď by na něj zavolala, že půjdou ven a pak by nejméně hodinu procházeli městem a ona by ho sledovala, jak dovádí ve sněhu. Rodiče jí psa nikdy pořídit nechtěli. Že prý jim jedno dítě stačí. Pff, Sáře by nedělalo problém se o psa postarat sama. Není jí přece deset.
Sára popadla telefon a vytočila Annino číslo. Rozhodla se, že k nim Ježíšek přijde už dnes večer, protože hrozilo, že na Štědrý den bude zaneprázdněn rodinnými záležitostmi a veškerým vychystáváním na večeři. A upřímně, taky byla dost zvědavá, co si pro ni nachystal Aleš. Jestli si opravdu myslel, že počká s rozbalováním až do pátku, tak to se šeredně zmýlil. Mohla by být na sebe pyšná, pokud by balíček nerozbalila ihned za rohem domu Anny.
Když Anna po hodné chvíli vyzvánění hovor přijala, během minuty byly obě domluvené, že se Sára zastaví na kus řeči za patnáct minut. Musela ještě ozdobit dárek pro Aleše. Vážně se přecenila, když si myslela, že dárek bude mít stejný nebo alespoň podobný vzhled jako ty zázraky z obchodů. Nakonec byla ráda, když ho jen zabalila do balícího papíru a přivázala na něj obyčejnou červenou stužku.
Proč v tomhle nebyla po mámě? Ta je talent na všechno to zdobení, zkrášlování a podobný věci, na to, o čem Sára mohla jen snít.
Sára zmrzlými prsty zmáčkla zvonek u dveří. Modlila se, aby jí Jáchym nebo Anna (upřímně, bylo by jí v tuhle chvíli úplně jedno, kdyby to byl i třeba Aleš), přišli rychle otevřít. Naneštěstí obyvatelům domu se nepodařilo přijít uvítat hosta dřív, jak za pět minut. Sára spolkla jedovatou otázku o tom, co jim tak dlouho trvalo a s úsměvem pozdravila Annu, která už si ji mezitím přitáhla do náruče.
Aby pravdu řekla, ten horký čaj, co jí Anna naservírovala naprosto bodl. Prsty nepatrně začaly získávat svou původní barvu a Sára se cítila o moc lépe s horkým hrnkem v ruce, ve vyhřáté místnosti a v měkkém křesle, než venku v tom mrazu. Ihned taky odvolala myšlenky na psa, které měla ještě před půl hodinou u sebe v pokoji. Blbej nápad, rozhodně by s ním v takové kose nešla na procházku.
Sára si, stejně jako vždycky, protože se tohohle domu nemohla nabažit, prohlížela celou místnost. Očima taky hledala Jáchyma, protože se zdálo, že se mezi těmito zdmi vůbec nenachází. Anna si Sářiny činnosti všimla a odpověděla na nevyslovenou otázku. "Jáchym na chvíli odešel, ale říkal, že bude hned zpátky."
"Aha," přikývla na oplátku Sára. Bylo nejspíše trochu nezdvořilé dávat dárek pro manžele jen jednomu z manželů, ale jak se znala, odešla by s veškerou nadílkou zpátky domů a až zítra ráno, kdy by si chystala věci do školy, by na tuto skutečnost přišla. Nechtěla nic riskovat, protože takovéhle trapasy se jí rozhodně nevyhýbají obloukem. Když sáhla do batohu, trochu v ní hrklo, že ke všemu nechala dárek na posteli, ale štěstí při ní výjimečně stálo, a tak vytáhla ručně zabalený (tudíž ne zas tak hezký na pohled) dárek pro Annu a Jáchyma.
"Tohle u nás s předstihem zanechal Ježíšek, říkal, že má ještě fůru obchůzek, takže jsem se na dnešek stala jeho zástupcem," objasnila s žertem v hlase, když si všimla zvědavého pohledu své hostitelky. A než Anna stihla vychrlit ty ohranný věty o zbytečnostech, o tom, že si vůbec nemusela dělat škodu a další podobné bláboly, Sára pokračovala. "Je to poděkování za to, že jste mě pozvali k sobě domů. Byli jste mými prvními přáteli tady a já jsem za to fakt vděčná. A ani náhodou nepomyslete na to, že tohle rozbalíte dřív, jak na Štědrý den." To, co Sára řekla, bylo trošku v kontrastu s tím, co hodlala udělat ona sama, ale o tom nikdo nic neví, tak je to vcelku jedno, ne? "V osm hodin potom čekám vaši telefonní kritiku. A taky nepřijímáme žádné reklamace, akce letošních Vánoc," dodala ještě a potom už byl balíček v rukou právoplatného majitele. Totiž majitelky.
Anna Sáře věnovala dojatý pohled. Ani pokus o humor tomu nezabránil. Na něco takového nebyla Sára připravená. Chtěla jim jen udělat radost, ne je rozbrečet. Vlastně ji, ještěže tu nebyl Jáchym.
"Děkujeme, Sáro," řekla jen, načež vstala a Sáru pevně objala. V tom se z chodby ozvalo otevírání dveří, následované kroky. Pohlédla tím samým směrem a uviděla od ucha k uchu usmívajícího se Jáchyma. Ten člověk snad neuměl nic jiného, než se pořád smát. Tedy, opravila se Sára v duchu, po pravdě jí už minimálně jednou ukázal, že úsměv není to jediné, co mu jde. Alespoň to dokazovalo jejich první setkání, těsně po tom, co se Sára do města zrovna přistěhovala.
Přivítali se a Anna ihned na to ukazovala svému manželovi dárek, který jim Sára darovala. Na oplátku od nich také dostala nadílku, avšak s tím rozdílem, že ji oba nutili nahlédnout do té malé krabičky, co svírala v rukou. Uvnitř se skrývaly krásné černé hodinky s kamínky kolem ciferníku, Sára byla nadšená. Při pohledu na čas na nových hodinkách ovšem nadšení opadlo, musela už jít domů. Pokud nevyrazí do desíti minut, máma ji pěkně vynadá. A na hádky zrovna dnes neměla náladu, takže se zvedla s omluvou a zamířila na chodbu, obout si své nové sněhule, které si koupila zrovna před týdnem. Měla štěstí, tyhle boty nebyly zimní jen dokud nenapadne sníh, ale i v době, kdy bylo všude bílo. To se Sáře zamlouvalo. Ze všeho nejvíc potřebovala mít teplo od noh. To vždycky říkával dědeček a ona se jeho radou ochotně řídila.
"Sáro, počkej ještě," zavolal na dívku Jáchym zrovna ve chvíli, kdy už brala za kliku na vchodových dveřích.
"Jo?" Sára se za hlasem otočila a zpozorovala Jáchyma držícího v rukou další balíček. Sáru samozřejmě okamžitě napadlo, že tohle bude od Aleše a tím se okamžitě připomněl dárek od ní samotné, spokojeně si tkvící v batohu, který měla na zádech. Celá ona. Pracně (protože to přidělání mašle bylo fakt těžký) se s tím balí, táhne až se a pak mu ho úspěšně zapomene předat? Jo, prostě Sára.
"Co to je?" zeptala se a úspěšně hrála, že o ničem nemá ani tušení.
Jáchym si trochu nervózně prohrábl vlasy. "To je dárek od Aleše, já myslel, že ti to říkal."
"No jasně, já na to úplně zapomněla, taky pro něj něco mám," lhala dál, aniž by na sobě dala cokoliv znát.
"Poprosil nás, abychom ti to předali a jelikož nám nic není do toho, proč jste se nesešli sami, tak jsme souhlasili," doplnila slova svého muže Anna. Sáře ovšem neunikl podivný pohled v Jáchymových očích. Ten si zřejmě vůbec nemyslel, že jim do toho nic není, ale nahlas neřekl nic. Sára pod náporem toho pohledu trochu zčervenala a pro jistotu sklopila oči k dárku ve svých rukách, který následně položila na skříňku. "Ať si to vezme, jak vás přijde navštívit."
"Dobře," přikývla v souhlas Anna. "A zase se za námi zastav, třeba jak budeš mít plné zuby vánoční atmosféry doma. Tady ti ji sice nabídneme taky, ale v úplně jiném provedení."
"Určitě, takže se zatím mějte hezky a děkuju za hodinky," rozloučila se a opravdu už chtěla být venku. Což je celkem paradox, když ještě před dvěma hodinami by dala duši za to, aby té zimě unikla. Ale plán měla jasný. Pár kroků odsud balíček od Aleše otevře. Balící papír musí ovšem hodit do koše až doma, jinak by hrozilo, že její nedočkavost bude odhalena. Jakoby se snad měl někdo z těch tří hrabat v koši. Sára se ušklíbla nad svými myšlenkami. Naposledy zamávala na rozloučenou a během chvíle už byla venku.
Po pěti minutách rychlé chůze se rozhlédla, jestli kolem nikdo není a začala se dobývat dovnitř úzké krabičky. Papír, jak bylo již řečeno, strčila do batohu, načež v krabičce našla stříbrný náramek, který byl jemný a na něm tři přívěšky ve tvaru hvězd. Sára musela přiznat, že je naprosto dokonalý. Aleš, podle všeho, měl dobrý vkus.
"Vidím, že jsi nemohla počkat, až se dostaneš domů."
Sára se tak strašně lekla, že jí náramek málem vypadl z rukou a srdce skoro vyletělo krkem. Vyděšeně hledala majitele hlasu a pohled jí padl na nikoho jiného, než na Aleše s pobaveným úsměvem na rtech.
"Sakra! Co to děláš? Víš, jak jsem se lekla?" obula se do něj, ale na něj to zřejmě nemělo žádný vliv.
"Jo, viděl jsem to," přikývl a pořád se tak pitomě šklebil. Blbec.
"Ty seš fakt neskutečnej," Sára zakroutila hlavou. "Díky za ten náramek," dodala a opět se podívala na onen předmět.
"Není zač, já taky děkuju. Sluchátka jsem si chtěl kupovat hned po Vánocích."
Sára se na něj pochybovačně zadívala. "Kecáš."
"Jo, kecám, jedny jsem si koupil před týdnem, ale ty od tebe se mi líbí víc."
Pokrčila rameny, bylo jí jedno, jestli jsou tyhle sluchátka druhé, třetí nebo čtvrté do zásoby. Svoji povinnost dát mu dárek na oplátku splnila.
Ani jeden z nich nic neříkal, ale po minutě ticha se ozval Aleš. "Líbí se ti?"
Ona mu věnovala nechápavý pohled. "Ten náramek."
"Aha, jo, hezký," odpověděla, najednou skoupá na slovo.
"Ber to i jako menší omluvu."
Sára se musela zasmát. "Menší?!" Aleš se zatvářil překvapeně, zřejmě si myslel, že mu řekne, že se nemá za co omlouvat, že to přece byla ona, kdo mu vrazil facku, ale nic takového v plánu neměla.
"Dobře, vážně se omlouvám, byla to blbost," řekl o něco tišším hlasem, přičemž zkoumal své boty. Nebo její? Sára nebyla schopná to posoudit. Ale k sakru, záleží na tom?
"Fajn."
"Miluješ ho?" zeptal se a zvedl k ní oči. Sára v údivu otevřela pusu.
"Koho?" otázala se v hrůze, co přijde potom.
"Toho chlapa, co na mě v tý kavárně hleděl jak vrah a pak vyběhl ven. Nechci hádat, ale myslím, že tě šel hledat.
Kruci, viděl Martina, jak šel za ní. To nebylo dobrý. Samozřejmě, nemusel si ho hned spojit se školou, ale od tohohle už to neměl daleko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lirael Lirael | Web | 4. ledna 2013 v 12:23 | Reagovat

Konečně to sem píšu, blbeček! Moc se mi líbí inteligence Aleše, který pochytil Martina. Bylo hrozně příjemný číst si tohle ve shonu shánění dárků na Vánoce. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama